Nabízíme k přečtení
poslední kapitolu z brožurku s názvem Vyřiďte siónské dceři: kázání pro nemocné , kterou napsal Leo Zerhau a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Prožívání týdne: neděle
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen. A byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho. I zděsily se. Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl." Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic nařekly, neboť se bály.
(Mk 16,1-8)
Milí přátelé,
neděle je den odpočinku a vzkříšení. Jak má ale odpočívat ten, který nemá tělo ve své moci? Jak se má radovat ze vzkříšení ten, na němž spíše "pracuje smrt?" Ke křesťanské víře patří, že se radujeme i z věcí, které dosud nevidíme. Vzkříšení i odpočinek jsou věci, na které se můžeme těšit v budoucnu. Patří k naší naději. Navíc je tato naděje už zčásti přítomná. První člověk byl vzkříšen už téměř před dvěma tisíci roky. Je to Ježíš, stále duchovně přítomný mezi námi. A jeho milost, jeho radost, jeho pokoj nám dávají zakusit něco ze slávy vzkříšení, která nás čeká.
Naše nemohoucí údy, naše trpící tělo, náš unavený a ztrápený duch se mají dočkat proměny, která je naplní slávou a Boží přítomností. Můžeme se už nyní těšit na to, že totéž tělo, které nám nyní vypovídá službu, nám bude zdrojem radosti a překypující síly. Budeme oslavovat svým tělem Pána, a to ne už tak, že mu budeme obětovat svá utrpení, ale že před ním roztančíme své tělo proniknuté Duchem svatým.
Ježíšovo vzkříšení dává naději celému světu. Tento svět, trápený pohromami, válkami, lidským chaosem a sobectvím má být proniknut jemným světlem proudícím z Ježíšova vzkříšeného těla. Nebesa už znají toto oslavení těla a hmoty, vždyť v nich vládne vzkříšený Ježíš po pravici Otcově. Jeho tělo je v nebi příbytkem duší, které dosud na své tělo čekají.
A Maria, nová Eva, začátek a první plod obrozeného lidstva, zde vládne se svým tělem vzatým do nebe. Nebe tedy není ráj duchů, vždyť ti, kteří vněm vládnou, jsou lidé.
Volejme tedy spolu s celým tvorstvem, trápeným bezohledností našeho světa, k Pánu dějin, aby uspíšil příchod proměny vesmíru. Přijď, Pane Ježíši! Naše nemoci, které jsi na sebe vzal, už došly v tvém těle oslavení. Nenech bez povšimnutí také trápení a nemoci svého mystického těla, nás, tvých bratří a sester. Sestup k nám a uzdrav nás, jako jsi se skláněl k chudým a nemocným za svého pozemského života. Svou láskou zahoj naše rány a pozdvihni celý svět k sobě do své slávy.
Ježíšovo vzkříšení je zpráva, která se má šířit. Nemá to být jen lék, kterým utěšujeme sami sebe, ale poselství, které předáváme i lidem kolem sebe. Jestliže zachytíme něco z této velikonoční radosti, nechme ji zazářit i na své tváři. Ať skrze naši bolest, únavu a znechucení projde i paprsek této pozoruhodné naděje. Jsem trápený nemocí, ale je ve mně semínko života, které nepřemůže ani smrt. Tato naděje má různou podobu. Někdy z ní nezbude nic jiného než trpělivost. Ale i ta stojí za to.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 7 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
