Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky Stáří, kterou napsal Ladislav Simajchl a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
"V náručí Boží, odkud jsme vyšli, večer se všichni sejdeme zas. Kdo by se děsil, kdo by se třás?"
Takhle vyjádřil svou představu smrti básník. A národ kupodivu ještě po celém století zná představu básníka víc, než výroky teologů. Michelangelo řekl nějaké hraběnce: "Je mi 68 let a doufám, že mě Bůh brzy navštíví." Hraběnka se zeptala: "To jste tolik unaven životem?" A velký umělec jí odpověděl: "Ne, tolik hnán touhou po životě."
A nejlépe zní zvěst o životě za smrtí slovy Pána Ježíše: "Já jsem vzkříšení a život. Každý, kdo věří ve mne, bude žít, i kdyby zemřel, a každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky." (Jan 11,25n). V nádherném mešním textu preface za zemřelé se modlíme: "Tvým věřícím, Pane, se život neodnímá, jen se mění. A až se tento pozemský příbytek rozpadne v prach, budou mít nový domov v nebi."
My staří si ještě pamatujeme, že před koncilem byl český název svátosti, která je posilou člověka v nemoci, dost nešťastný: "poslední pomazání." Ještě že to koncil napravil a vrátil důraz tam, kde v raném křesťanství byl. Není to svátost pro umírající, ale svátost nemocných. Je to pomoc k životu, k oživení nemocného. Kdo přijde, je Ježíš, živý, zmrtvýchvstalý Pán, s nímž vše nově začíná.
Ježíš jako milosrdný samaritán přichází k nemocnému, aby ho vrátil životu, zachoval pro život na věky. Tak také popisuje milosti této svátosti list svatého Jakuba: "Modlitba spojena s vírou zachrání nemocného a Pán mu ulehčí." (Jak 5,15)
Občas se v kostele udílí svátost nemocných společně. Protože stáží je už nemoc sama, máme právo ji přijmout, i když nás zrovna neklátí smrtelná nemoc. Nezmeškejme takovou příležitost. Jak krásné vyjasnění a uklidnění vnáší do našeho života, když si na začátku zpytování svědomí znovu připomeneme, že nakonec nesejde na tom, zda jsem všechno udělal správně, nýbrž na tom, zda jsem to správně chtěl udělat.
Někdo při takové retrospektivě života myslí jen na to, co bylo hořké a těžké, co nezvládl, jak hřešil. Ale patří sem i vzpomínky na to, co bylo v našem životě dobré. Sluší se děkovat lidem i Bohu.
Začni dneškem: Co pro tebe udělali druzí? Kdo se o tebe staral? Kdo ti uvařil? Vypral? Uklidil? Kdo tě navštívil? Občas pomysli na to, kdo všechno pracoval na tom, abys měl dnes na stole chléb (zemědělec, mlynář, pekař, šofér, pečovatelka...), abys měl teplo , světlo atd. Kdo s tebou dnes pohovořil, mile se na tebe podíval, pro něco ti došel, svěřil se ti s něčím, potěšil tě. Každému ve svém srdci poděkuj. A za všechny a za všechno poděkuj Bohu.
Teď postupuj do minulosti a v modlitbě poděkuj všem svým nejbližším: manželce, manželovi, dětem, vnoučatům, přátelům, známým, příbuzným, kolegům, sousedům...
Vrať se v myšlenkách do svého dětství a mládí: za co musíš být vděčný mamince a tatínkovi, sourozencům, prarodičům, kmotrům, příbuzným, kamarádům, přátelům, všem, kdo ti byli vzorem.
Mysli na své učitele, mistry. Vzpomeň si na kněze ve farnostech, kde jsi bydlel. Pomysli na všechny neděle, kdys naslouchal Božímu slovu v kostele, kdys přijal svátosti: na vyučování náboženství. Zajdi - třeba jen v duchu- na hřbitov a jdi od hrobu k hrobu těch, komu máš za co děkovat.
Vzpomeň si na všechna místa, kde jsi byl zaměstnán- na své spolupracovníky a šéfy. Kolik dobrodiní jsi za života dostal!
Poděkuj svému andělu strážnému, který tě provázel i ve dnech a v dobách, kdy jsi na něj ani nepomyslel. Poděkuj svatým, k nimž ses modlíval. Poděkuj svému křestnímu patronovi i patronu biřmovacímu. Poděkuj své nebeské Matce, nejsvětější Panně Marii, která se za tebe u svého Syna přimlouvá. Všechen dík musí vyústit v Bohu.
Děkujme našemu Pánu a Spasiteli. Nejsme schopni dobře mu poděkovat za všechno, co pro nás udělal a vytrpěl, a co nám chce na věky prokazovat. S ním smíme poděkovat našemu nebeskému Otci. On nás stvořil, poslal nám Vykupitele, přijal nás za vlastní. Povolal nás do svého nebeského království. On je odpověď na všechny otázky našeho života. On nám odpouští naše viny. Tak nějak vzdávej díky. Například při mši. Spojuj své děkování s velkou děkovnou obětí Páně.
Děkuj v noci, když nemůžeš spát. Děkuj, když máš špatnou náladu, když jsi nespokojený, smutný, když tě trápí samota nebo bolest. Děkuj za to, že můžeš děkovat. Nepotřebuješ k tomu dlouhé řeči, stačí prostě: "Děkuji ti, Pane Bože!" připomínej si mnohé přijaté dobrodiní a opakuj stále znovu: "Pane, děkuji ti!" Děkuj za to, že ti vždycky odpustil. Připomínej si své hříchy a znovu jich lituj, dělej pokání, pros za odpuštění, pros, aby ses mohl vyzpovídat z toho, cos ještě při svátosti smíření neřekl.
Vyjadřuj Bohu vděčnost za to, že ti odpustil. Jestli se ve vzpomínce vynoří tvé staré hříchy a chyby, nezůstavej u nich, ale využij příležitosti a pokaždé Bohu řekni. "To všechno jsi mi odpustil! Tvoje milosrdenství je nekonečné." (Podle Josefa Güldena: Ve dnech stáří)
Stáří není špatná fáze života! To jen mladí si myslí, že je zlé. Je to období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Ve stáří nemáme strach z neúspěchu, nehoníme se za kariérou, nepotřebujeme se snažit nikomu zalíbit, nemáme pracovní dobu, nežárlíme na manžela, ale díváme se na muže a ženy především jako na své přátele a podle toho je oceňujeme. Po svém vlastním životě se rozhlížíme jako po velké obrazárně a zastavujeme se u jednotlivých obrazů- úseků, událostí.
Je to dobré, když z těchto úvah vzejde rozvážená poslední vůle, abychom předešli neshodám po naší smrti. Je to doba, kdy dokážeme klidně uvážit, zda je načase, abychom odešli do domova důchodců, když by péče o nás přinášela doma obtíže neúnosné. Když víme, že všude je zem Páně, nebudem se bát.
Je nutné, aby vědomí národů a lidí celého světa zesílila jistota, že existuje někdo, kdo drží v rukou osud tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti. A tento někdo je Láska. Láska, která se stala člověkem. (Jan Pavel II: Překročit práh naděje)
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
