Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Vyřiďte siónské dceři: kázání pro nemocné , kterou napsal Leo Zerhau a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Prožívání týdne: čtvrtek
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
(1 Kor 11, 26- 30)
Milí přátelé,
Kristovo tělo a jeho krev jsou zdrojem života. Zakusily utrpení, poznaly smrt a jsou navěky prostoupeny silou vzkříšení. Ať si každý nemocný snaží zajistit pravidelné přinášení Eucharistie. Tělo a krev Kristova bývají nazývány také lékem nesmrtelnosti. Oproti životu, který máme zde na zemi a který slábne a ztrácí se, zasévá do nás tělo a krev Kristova jiný život, který je silami tohoto světa nezničitelný a který v nás může stále růst. Nejedná se navíc o nějaký život jen duchovní, který by pomíjel záležitosti našeho těla. Život, který dává Eucharistie, má přinést zdraví nejen naší duši, ale i našemu tělu. Někdy se může stát, že nám zdraví nepřinese, ale kdesi do hloubky našeho těla uloží zrnko, ze kterého jednou bohatý tělesný život vytryskne. Byť by to bylo až po vzkříšení z mrtvých.
Čtvrteční den si tedy připomínáme Nejsvětější svátost oltářní, Eucharistii. Ve čtvrtek totiž Pán Ježíš Eucharistii ustanovil. Známe dvě tváře tohoto tajemství. Mši svatou a svaté přijímání. Obě dvě patří k sobě a jsou projevem téže skutečnosti. Mše svatá je oběť, Kristus dávající se Bohu. A svaté přijímání je svátost, Kristus dávající se lidem. Ježíš je ten, kdo se úplně vydává druhému. Dává svůj život Bohu, kterého nevidí, který ho na kříži opustil, dává se lidem, kteří nejsou jeho lásky hodní a také ji často neopětují. Ty, kdo ho přijímají, proměňuje v sobě podobné, v lidi otevřené a rozdávající. Mše svatá a svaté přijímání spolu souvisí. Jen ten, kdo se vydá Bohu, může se vydat lidem. Jen Kristova oběť přinesla na svět definitivně lásku, která se může bez zábran šířit. Jen mše svatá může vydat tak vzácný plod, jakým je svaté přijímání.
Přijímáme-li tedy tělo Kristovo, zapojujeme se do onoho procesu záchrany světa, kterým je Kristovo vtělení, jeho život, smrt, vzkříšení a které jsou znovu přítomny ve mši svaté. Přijímáme jeho ovoce, radujeme se ze spásy, kterou nám Ježíš dává, ale zároveň také na jeho práci, záchraně světa, přijímáme podíl. V nemoci to znamená vzpomenout na ono Pavlovo vyjádření o utrpení, kterým doplňujeme za církev to, co zbývá vytrpět do míry utrpení Kristových. Objevit tedy v plodu Kristova utrpení, kterým je svaté přijímání, smysl a možné budoucí ovoce svého vlastního utrpení.
Ale i když nemůžeme přijmout svaté přijímání, nabízí se nám stará a pozoruhodná tradice, ve které se s Ježíšem přítomným v Nejsvětější svátosti setkáváme duchovně. Nazývá se duchovní svaté přijímání. Spočívá v hluboké touze a duchovním spojení s Eucharistií. Jedná se o zdánlivý paradox, neboť svaté přijímání má svou sílu právě v tom, že se jedná o viditelný a hmatatelný symbol, což duchovní přijetí samozřejmě neumožňuje. Ježíš ale své milosti neodmítá nikomu jen proto, že dotyčný člověk se nemůže fyzicky dostavit k jejich zdroji. A navíc je Eucharistie tak velikým tajemstvím, že i duchovní přijetí a rozjímání o ní dokáže proměňovat do hloubky celou naši bytost.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 7 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
