Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Vyřiďte siónské dceři: kázání pro nemocné , kterou napsal Leo Zerhau a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Utrpení nemoci
Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu. Proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. Což jste zapomněli na slova, jimiž vás povzbuzuje jako své syny: Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově. Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě. Nemáme být mnohem víc poddáni tomu otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.
(Žid 12,2b-13)
Milí přátelé,
francouzský kardinál tohoto století, když umíral dlouhé týdny na rakovinu, řekl svému sekretáři: Řekněte kněžím, ať nekážou o utrpení. Nevědí, o čem mluví.
Tato výtka se samozřejmě týká i sbírky kázání, kterou držíte v ruce. Autor těchto slov také do značné míry "neví, o čem mluví." A přece se odvažuje mluvit, protože z vlastní zkušenosti ví, že nejhřejivější úlevou od trápení mnohdy není lék, ba ani znovunabyté zdraví, ale dobré slovo.
Jestliže nemoc dostoupí do svého skutečně bolestivého a život ohrožujícího stádia, jestliže přestává být částečně příjemným odpočinkem od shonu pracovních dní, jestliže už neponechává lidskému duchu jeho příjemný nadhled nad věcí a dává mu tvrdě pocítit, že v některých záležitostech zkrátka nerozhoduje, tehdy se dostáváme do sféry, o níž hovořil onen francouzský kardinál. Bolest nám nedovoluje rozumově chápat jakékoli důvody, které k ní vedou, vznešené myšlenky se nás nedotýkají a jediné, po čem toužíme , nejsou žádná vysvětlení, ale pokoj a konec bolesti. To, co prožíváme, je nesnesitelné, a přece to musíme snášet.
Myslím, že tak jako krása a velikost dobra se částečně vymykají schopnostem popisu lidského rozumu a jazyka, je tomu tak i se zlem, a to i se zlem fyzickým. Bolest a utrpení jsou částečně nepopsatelné, iracionální a absurdní. I když si dodatečně dokážeme zařadit děsivé události do svého logického obrazu světa, tváří v tvář své nebo cizí bolesti zažíváme vždy něco nepochopitelného. Hovoří se o lidských citech, které jsou na rozumové pojmy nepřevoditelné, ale myslím, že i v oblasti samotného rozumu má v sobě bolest něco nelogického a zrůdného.
Jak si tedy vysvětlit, že náš Pán místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž? Myslím, že i láska má v sobě z lidského pohledu něco iracionálního a náš rozum přesahujícího, něco, co nakonec přemáhá absurditu zla a bolesti. Náš Pán sestoupil do pekla bolesti z lásky k nám a získal tak pro nás naději pro chvíle, v nichž se každá naděje ztrácí. Všimneme-li si dobře průběhu jeho utrpení, zjistíme, že se rozhodně nevzdával svého života s nějakým filozofickým nadhledem. Stále ale můžeme pozorovat, že veškeré své utrpení bere na sebe s láskou. Tak i my, když pod tíhou nemoci ztrácíme jakoukoli radost, všechno pochopení i všechnu duchovní sílu, nemusíme ztratit lásku. Ta se projevuje tím, že svěřujeme Bohu alespoň ty síly, které nám zbývají.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 7 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
