Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Vyřiďte siónské dceři: kázání pro nemocné , kterou napsal Leo Zerhau a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Čtvrté kázání: Vzpomínky na minulé zdraví
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. Ta žena mu řekla: Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu. Ježíš jí řekl: Jdi, zavolej svého muže a přijď sem! Žena mu odpověděla: Nemám muže. Nato jí řekl Ježíš: Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.
(Jan 4,14-18)
Milí přátelé,
situace, v níž jsme něco důležitého ztratili, nám ukazuje náhle velmi silně hodnotu oné ztracené věci. Nemocný člověk objevuje krásu období, v němž byl ještě zdravý a plný síly.
To, že si více začneme vážit věcí, které nám dříve připadaly samozřejmé, je dobré. Bůh si přeje, abychom jeho dary docenili, třeba i se zpožděním. Patří to k našemu obrácení. A každá nemoc je příležitostí k obrácení. Naše vzpomínky ale nemusí být jen krásné. Mohou se pro nás stát také noční můrou. Krása nemusí jen těšit, ale také pronásledovat.
Naše minulé štěstí pro nás může být bolestnou vzpomínkou. Při vzpomínání na "staré dobré časy" se rozpláčeme, začneme se litovat a zcela pomineme svůj současný úkol- správně prožít svou nemoc. Ještě horší to je, jestliže se domníváme, že jsme si svou nemoc nějak sami zavinili. Obrátíme se pak často namísto prosby o odpuštění s velkou nenávistí sami proti sobě a zuřivě chceme vrátit čas zpátky a všechno udělat jinak. Touha vrátit čas zpět je vůbec společným jmenovatelem všech těchto špatných postojů.
Bůh ale volí k nápravě věcí jinou cestu než návrat zpět. Bůh nechce znehodnotit žádnou věc a žádný skutek. Dokonce i hřích dokáže využít pro stavbu svého království, neboť i v něm je spousta pokřiveného dobra, které On stvořil. A tak ani naše nemoc nebude něčím, co by bylo třeba smazat a zapomenout, až budeme jednou znovu šťastní, ale něčím, co dostane nový smysl a stane se naší chloubou. Vzkříšený Ježíš je plný světla a slávy, ale nosí na svém těle znamení svého ponížení - své rány. Svatý Tomáš může vložit do těch ran svou ruku a přesvědčit se, že je to skutečně Pán. To je Boží tajemství, že věci bolestné se stávají příčinou a na konec i součástí radosti. "Šťastná to vina, která nám přinesla Spasitele," volá církev o velikonoční noci. Nevíme, jaké štěstí nám Bůh chystá skrze naši nemoc.
Vzpomínejme tedy, ale nenechme se svými vzpomínkami ovládnout. Promítejme si jako film své minulé zážitky, ale vždy jen proto, abychom za ně Bohu poděkovali a znovu je v lepším světle a s větším odstupem zhodnotili. Nikdy neztraťme kontakt se svou přítomností, i když je těžká, bolestná a děsivá. Buďme si jisti, že pro nás má smysl.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 7 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com