Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky Stáří, kterou napsal Ladislav Simajchl a před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Co je na stáří pěkného
"Mládí je květ života, stáří je plod života."
Pěkné stáří je tam, kde se starý člověk dětinsky nevzpíná po květech, ale snaží se prodávat zralé plody svého života. Stýskala mi před časem stará paní: "Už mi jde na nervy, jak se v televizi kdejaký herec, i mnohý sympatický, pitvoří v reklamách, v nabízení životního štěstí v milionových šancích, když nám to pálí, když nám funguje paměť. A nám to už nepálí, už nám neslouží paměť, už miliony nevyhrajeme. Je ještě něco, nač my starší se můžeme těšit? Nebo nám zbývá jen nadosmrti mladším závidět?"
Kdepak. I my si můžeme žít bohatě a radostně. A mnozí z vás, co mě teď čtete, mezi ty bohaté už patříte.
Ony totiž peníze nejsou jediným bohatstvím. ne, že bych proti nim něco měl. Dobrá věc je mít něco ví, nežít z ruky do huby. Ale není to nezbytná podmínka spokojeného stáří.
Myslím to takhle: člověk může být bohatý, například tím, že má domov. neříkám byt, ten je také hodnot, a nemalá, ale boháč je ten, kdo si v bytě dokázal udělat domov. To je místo, kde lidé jsou na sebe hodní, ohleduplní, kde se mají rádi. Takoví lidé jsou moc bohatí.
Jiný druh bohatství je nebýt sám. Kdo má dobrého přítele, i když s ním nebydlí pohromadě, to je bohatý člověk. A kdo je osamělý, to je hotový žebrák. Ale takovým žebrákem nemusí být nikdo, kdo nechce. Dobré přátelé najde každý, kdo se k druhým začne přátelsky chovat.
Znám stařenku která se, když se její děti rozběhly po světě, spřátelila s chlapečkem od sousedů. Jeho rodiče chodili oba do práce a byli moc rádi, že synek je ve spolehlivých rukách. Takových možností, jak dělat druhým radost, jak pomáhat, najdeme kolem sebe pořád dost, když hledíme i na druhé a ne jen na sebe.
Každý z nás může být bohatý tím, že vidí a cení si to, co má. Až ty umřeš, budou se tví příbuzní možná hádat o tvou starou almárku, buclaté hrníčky, o tvůj kafemlejnek. Proč by ses netěšil z každé své věci i ty, už teď?
Stáří není věk chudobný, věk politováníhodný. To jen stařeckost je ubohá. Ale tahle stařeckost, to může být vlastnost kteréhokoliv věku. Stařecký ubožák je ten, kdo neumí mít radost z toho, co dělá, z toho, co má. Který pořád jen závidí.
My si teď můžeme dovolit to, na co jsme třeba celý život neměli čas: jít na procházku do přírody, jet na dovolenou. My teď už konečně můžeme jít životem s otevřenýma očima, abychom mohli vnímat krásu, kterou kvůli nám Stvořitel tak bohatě obdařil svůj svět. Krása přírody nám hlásá krásu a moc Stvořitele, je to dopis, který nám napsal Bůh.
Při odpočinku u horského potůčku jsem si připomněl: otevřenou dlaní může nabírat chladnou tekoucí vodu a osvěžit se. Pěstí to nedokážeš!
Pěstí neuhasíš žízeň, nezískáš bratra- jen volné dlaně jsou otevřené daru milosti! Podaří se nám otevřít ruku zaťatou v hněvu, křečovitě zavřenou v činnosti, ztuhlou při uchvacování?
Žij tak, jako bys měl zítra zemřít, a zároveň žij tak, jako bys měl ještě nevyměřený čas. Dá se to dobře sloučit.
Když máš moc naspěch, sedni si a chvilku nedělej nic. A jde to.
Lidé, kteří musí udělat důležité věci, najdou ještě čas pro druhé. Ti však, kteří maří čas zbytečnostmi, nemají čas nikdy. Když můžeš dávat útěchu, pomoc nebo lásku, odstraň vše, co by ti v tom mohlo bránit a plýtvej časem! "Měj pro mne čas." Před Před Božím trůnem bude sotva moci být vydáno o nás větší svědectví.
Jeden starý muž prohlásil: "Od svých 70. narozenin žiju daleko intenzivněji! Když se tyto mé narozeniny oslavovaly, vůbec jsem nebyl šťastný- připadalo mi to jako loučení se životem. Ale pak náhle jako by se mi dostalo zjevení. Sedmdesátka! To přece není nic samozřejmého! Každý rok je přece zvláštním darem! A tu jsem začal opravdu žít, všechno vychutnávat. Teď vidím mnohem líp. Dokážu přehlížet leccos, co mě dřív zlobilo. Raduji se z maličkostí. Už se nezlobím pro malichernosti. Leccos se pro mě stalo bezvýznamný. Ale zrovna tak se leccos, o co jsem dříve vůbec nedbal, stalo důležitým: jsem klidnější. Taky se už neobávám konce. Den ze dne jsem více vyrovnám se svou smrtí. V sedmdesáti jsem vlastně začal teprve pořádně žít!"
Není to krásné? Žít ve stáří intenzivněji, jít konečně do větší hloubky, vidět to, co je v životě to hlavní. Nemluvit pořád jen o tom, co už nemohu, ale uvědomovat si, co ještě mohu- a radovat se z toho. Z těch vlastností našeho stárnutí je nejnepříjemnější ubývání sil. Vše jde už pomalu.
Den ze dne stárneme a jednoho dne budeme staří docela. Pojďme prosit našeho Pána Ježíše, který byl moudrý už v mládí, abychom my aspoň ve stáří moudrosti dosáhli:
Pane, chraň nás pokušení, abychom se nesnažili kdekomu vykládat, co o každé věci víme. K stáří by z toho bylo stařecká žvanivost, která obtěžuje všechny kolem.
Chraň nás pokušení vnucovat lidem kolem sebe své názory. Starci, kteří dělají, jako by jen oni všemu rozuměli, jsou trapní.
Pomáhej nám, abychom jednali rozvážně, ale ne nerozhodně. Abychom ochotně poradili tomu, kdo se ptá, ale nebyli poroučliví.
Pomáhej nám, abychom se nesnažili radit těm, kdo se nás na radu neptají- a tak si uchovali pár přátel.
Pomáhej nám, abychom dokázali mlčet o svých zdravotních potížích. Rok od roku v nás roste chuť stále podrobněji je kdekomu popisovat.
Netroufáme si už prosit o dobrou paměť. Ale prosíme, abychom si na svou zapomnětlivost vzpomněli, když se nám zdá, že druzí nemají pravdu.
Moc tě však prosíme, Pane, abychom si dokázali po celý život zachovat vlídnou a laskavou tvář. Vždyť mrzoutský pohled je k obrazu ďábla.
A když naše oči začnou slábnout, ať si tehdy zachováme dobrý zrak pro vše, co je na bližním dobrého- a nejsme líní to povědět a pochválit.
Až se náš obličej začne plnit vráskami, prsty budou neobratné a nohy těžké, ať si víc připomínáme to, co ještě můžeme, než abychom vzdychali nad tím, co už nemůžeme.
Ať si proti bázni před stářím stavíme štít přislíbení, že kdo v Tebe věří, tomu rostou křídla jako orlovi.
Podle sv. Františka Saleského
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
