Svatý zázraků a lásky (3. část)

Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem Svatý zázraků a lásky; život sv. Františka z Pauly, kterou napsal Antonio Castiglione, a kterou před lety vydal tiskový apoštolát A. M. I. M. S....













II. Zázraky v rodné Paule
Vláda nad přírodou
Příroda se pod jeho rukama krotila. Tady máme několik příkladů. Mohli bychom říci, že bratr František si doslova zahrává s ohněm. Když byl malý kluk a byl v klášteře na vyučení ve věcech víry, jednoho dne při přisluhování při mši svaté si všiml, že chybí oheň na zapálení kadidla. Rychle přiběhl do kuchyně a jen tak do rukou vzal oheň. Na jeho rukou nebyly ani známky po popáleninách. „Martinello“ je beránek, který pořád následuje Františka. Ale pro dělníky, kteří pracují ve fabrice v klášteře, je to jen velké pokušení, a tak se rozhodnou zbavit se ho. Aby nezbyly žádné stopy, kosti a kůži hodili do ohně. „Martinello, pojď ven“, zavolal ho František z ohně ven. A beránek poslušně vyšel z ohně zdravý. Jednoho dne vstoupil František do pece, protože musel opravit klenbu. Zázračně vyšel ven, aniž by měl nějaké popáleniny. Často jen pouhým dotekem zapálil svíčky a lampy v kostele. Kolikrát se hluboce ponořil do modlitby a zapomněl zapálit oheň pod hrncem s polévkou. Jakmile si to uvědomil, stačila pouhá myšlenka a oheň se sám zapálil. Jednoho dne František s ostatními dělníky doloval uhlí v blízkosti kláštera. Z otevřených otvorů země vycházely plameny. S velkou lehkostí je udusil a zasypal zeminou, aby už nemohly vyjít ven. Posléze ho hlavní představitelé církve chtěli přesvědčit, aby zmírnil přísnost postního režimu, který určil jako jednu z podmínek pro ty, kdo ho chtěli následovat. František jim tedy chtěl vysvětlit své rozhodnutí. Vzal do rukou planoucí uhlí, jako by to byly růže, a aniž by se popálil řekl: „Tomu, kdo miluje Boha, je všechno možné.“ Martinello je také oslík, věrný společník na jeho cestách. Na jeho podkovách už byl vidět zub času. Musel být okován. Na cestách potkali kováře, který byl ochotný podkovy okovat. Jakmile dokončil práci, chtěl odměnu. Ale František mu řekl, že je chudý a nemá peníze, a že Bůh se mu za práci odmění svou milostí. Ale to kovář nechtěl ani slyšet a v rozhořčení začal klít. Na Františkův příkaz oslík sundal podkovy a vrátil je. Kovářův údiv si jistě dovedete lehce představit. Dělníci na stavbě kláštera si stěžovali, že nemají přístup k pitné vodě. Světec vrátil kázeň na pracoviště tak, že svou holí, o niž se opíral, zabouchal na skálu, odkud vytryskla pitná voda, která ze skály teče dodnes. Někteří dělníci, kteří měli za úkol nosit kameny a vodu z blízké bystřiny, uviděli, jak se z hor urvaly balvany a valily se přímo na ně. Světec rychle zareagoval a vykřikl: „Zastavte se, pro laskavost Boží!“ Masa kamenů zůstala bez hnutí stát a dnes je známa pod názvem Kameny zázraků. Jeden člověk, jménem Giacomo Ronco, měl syna, který byl nemocný. Vydal se na cestu do Pauly za Františkem, aby si vyprosil uzdravení pro syna. Jako dar mu přinesl košík třešní, které z části natrhal na své zahradě a z části nakradl v sousední zahradě. František je rozdělil jednu po druhé a řekl: „Bratře, příjmám od tebe toto ovoce, protože je tvé, ale nemůžu chtít to, které ti nepatří. Nemoc tvého syna není smrtelná a za pár dní se uzdraví. A ty se nauč mít úctu k věcem druhých, jestliže toužíš po Božím požehnání.“ Jeden velmi zbožný člověk nabídl Františkovi sladkovodní ryby zavěšené na háčku. Když je František uviděl řekl: „Podívejte se, jak jsou ti chudáčci uvězněni.“ Jednu po druhé odvázal a dal je zpět do vody. Ryby ihned ožily. „Zázrak!“ volali svědkové a rozplakali se radostí. Giovanni della Bionda se svým synem porazili veliký strom, aby mohli postavit loď. Ale dále s ním nemohli pohnout, i když jim ostatní pomáhali. Poslal tedy syna za Františkem, aby mu s ostatními bratry přišel na pomoc. Ale syn v klášteře našel pouze Františka a ten se rozhodl, že tedy půjde sám. Pomoc jednoho člověka se zdála být nedostatečná, ale František na tom trval. Jakmile se dotkl velikého kmene, vše se dalo do pohybu.

Chromí chodí
Giacomo di Tarsia, baron, hodně pomáhal Františkovi na stavbě nové kaple nabídkou peněz. Nyní však ležel v posteli s velikou bolestí ve stehně. Doktoři nad ním byli bezradní. František udělal znamení kříže nad ránou ve stehně a položil na ni tři lístky rostliny, kterou natrhal na své zahrádce. Rána se zacelila a uzdravení bylo jisté. I jiný baron, také moc nemocný, může poděkovat Františkovi za uzdravení: „Vezměte laskavě tento balvan a přineste jej do naší dílny,“ nařídil mu světec. „To není možné,“ řekl baron, „abych já, který jsem tak slabý, mohl unést tíhu tohoto balvanu, který je určitě těžký i pro kteréhokoliv muže, silnějšího než já.“ „To je pravda,“ připustil František, „ale také je pravda, že chudáci poddaní, unavení z dlouhého a špatného panování, nemohou unést tíhu tolika těžkých úkolů, které jim ukládáte. Jestli opravdu chcete, aby Vám dobrý Bůh vrátil sílu, musíte vynahradit vše, co jste vašim sloužícím způsobil.“ Baron tak dostal svou lekci a slíbil, že bude se svými sluhy a poddanými zacházet více v křesťanském duchu. Pak světec požehnal balvan znamením kříže, a baron jej mohl uzvednout. Tento balvan je vystaven v klášteře sv. Františka. Něco podobného se stalo i jistému Giordanu, který měl silnou bolest v noze a vydal se tedy za Františkem, aby ho uzdravil. Jakmile ho světec uviděl, obořil se na něj: „Byl jsi zlý syn, protože jsi řekl své matce nehezká slova. Naprav se ihned, protože takovým synům nejen odchází zdraví, ale také se zkracuje život.“ Nařídil mu, aby do kláštera přinesl velký trám, tak těžký, že ani dva by jej neunesli. Kvůli velké bolesti v noze se Giacomo rozhodl nepřistoupit na tuto žádost. „Vezmi laskavě tento trám,“ nenechal se odbýt František. Tak se stalo, že nemohoucí poslechl a vrátil se domů uzdraven. Už rok ležela v posteli ochrnutá dívka z Pauly, jménem Klára. Mohla se pohybovat jen s pomocí jiných lidí. Rodiče už za ten rok nemoci byli hodně unaveni. „Podívejme se, jak jsme hloupí. Nespočet přespolních lidí z celého kraje přichází sem k Františkovi a my, kteří ho máme doma, jsme tam ještě nešli.“ Jak řekli, tak udělali. Vzali dceru do náručí a odnesli ji k Františkovi, aby ji buď uzdravil, nebo ať si ji Bůh vezme. František jim řekl, aby měli pevnou víru v Boha, protože bez víry nedojdou spásy. Zůstal s nimi v rozhovoru, polil dívku svěcenou vodou a nařídil aplikovat nějaké rostliny. Na zpáteční cestě se děvče domáhalo, aby ji nechali vykonat svou potřebu. Jakmile zůstala sama, pocítila neznámou sílu, která jí umožnila pohybovat se sama. Tak se uzdravila, aniž by pro to cokoli udělala. Její bratr toto vypovídal u procesu při příležitosti kanonizace svatého Františka z Pauly. Jistá Perna, která měla dvě bolesti, jednu na hlavě a druhou na prsou, se v doprovodu matky vydala na cestu ke světci. Když ji uviděl, poradil jí různé medicíny. „Otče, jsme chudé, nemůžeme si dovolit koupit tyto léky, ale laskavě vás prosím, dotkněte se jí jen kouskem vašeho šatstva, a ona se uzdraví,“ zaprosila Pernina matka. František se usmál a Perna se okamžitě uzdravila. Arcikněz z Pauly onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Poslal tedy jednoho ze svých pomocníků za Františkem, aby mu vyprosil uzdravení. František mu poslal zprávu, kde říkal: „Pán tě uzdraví, ale mezitím si musíš pořádně uklidit ve svém domě, to znamená ve tvém svědomí.“ Dva roky na to onemocněl ještě víc a opět se obrátil na Františka. Ten mu odpověděl, že tentokrát se nemůže obrátit na Pána, a tak si má urychleně vyčistit své svědomí.

Slepí vidí, hluší slyší a němí mluví
Jedna dívka, jménem Julie, měla 17 let a oplývala velkou krásou jak na duši, tak na těle. Škoda jen, že se narodila slepá. Přišla v doprovodu svého otce za Františkem, který zrovna plel záhon na klášterní zahradě a v ruce držel svazek lístků. Požehnal je a položil je na zavřená víčka dívky. Dvě hluboké černé oči hleděly zbožně na svého zachránce. „Můj Bože, smilování, já vidím, já vidím,“ takto křičel jiný slepec, kterého František uzdravil. V jedné velmi vznešené rodině se narodil postižený syn bez očí a bez úst. Jednoho dne ho přinesli ke světci, který mu slinami potřel oči a pusu a říkal: „Pro laskavost Boží, bratře, otevři oči, pro laskavost Boží, bratře, otevři ústa.“ Po těchto slovech nabylo dítě normální podoby. Bartoloměj byl hluchoněmý od narození. Rodiče ho doprovodili za Františkem, aby se ho dotkl svýma zázračnýma rukama. „Synu můj, opakuj spolu se mnou: Ježíši, Ježíši, Ježíši.“ Ve jménu Ježíše nabyl Bartoloměj sluchu i hlasu. Jistý Matěj z Rossana odporoučel Františkovi dvě ženy. „Můj drahý bratře,“ odpověděl mu František, „ta, která je hluchá, se brzy uzdraví, protože její víra v Boha je živá. Ale ta druhá se musí připravit na to, že se za chvíli bude muset setkat se svým Stvořitelem, ve kterého ve svém životě tak málo věřila.“ Jednou mu přinesli němého, aby ho uzdravil. Světec vyzval rodiče, aby se obrátili na Marii, a zároveň zapálil svíčku před jejím obrázkem a začal se modlit. Z ničeho nic svíčka spadla a němý vykřikl: „Jejda, spadla vám svíčka.“



Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
15 Kč + poštovné na adrese: A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com