Nabízíme další kapitolu z brožurky Doprovázení od P. Martina Sedloně OMI, kterou před lety vydal tiskový apoštolát A. M. I. M. S....
U jednoho zpovědního zrcadla jsem četl pokyny k použití. Hned ten první byl velmi vtipný, ale zároveň smrtelně vážný: Pamatujte, že máte zpytovat svoje svědomí, a ne svědomí souseda.
Taky už jsi si všimla, že to, co tě nejvíce rozčiluje na druhých, bývá právě tvým vlastním problémem? Zpytuj nejen svoje činy a důsledky svého jednání, ale i své touhy. Touhy totiž rozhodují o stavu tvého srdce.
Kdybych ti měl stručně a prakticky říci, co je cílem zpytování svědomí, řekl bych: najít to, na čem jsi závislá. Protože cokoli umenšuje tvou vnitřní svobodu, je překážkou pro Boží působení v tvém životě.
Dobře. Uvedu ti alespoň několik příkladů toho, co může umenšovat tvou vnitřní svobodu: strach z budoucnosti..., touha po uznání..., lpění na řešeních, která považuješ za jediná správná..., obava, že ztratíš přízeň nebo dobrý vztah určitého člověka..., strach, že zklameš ty, na jejichž názoru ti tolik záleží..., obava, že nebudeš moci dělat to, co tolik miluješ a považuješ za správné...
Věř mi, vždycky když se ti podaří zbavit se tvých neopodstatněných obav a strachů, tak se neuvěřitelně přiblížíš k Bohu.
Co je potřeba objevit při zpytování svědomí? Ne to, kolikrát si škobrtla, kolikrát si nejednala podle svých představ nebo ti to prostě ujelo. Je důležité, abys našla to, v čem se cítíš jako ryba ve vodě. To ti pravdivě ukáže, jak na tom jsi a kam směřuješ.
Samozřejmě je důležité vyslovit ve zpovědi to, co jsi spáchala. Je to totiž způsob, jak hřích uchopit a vložit do náruče Božího milosrdenství. Ale pamatuj, že důležitější není to, co bylo, ale to, co bude. Soustřeď se tedy při přípravě ke zpovědi především na cestu lásky, která má po zpovědi následovat.