Můj příběh je příkladem toho, že modlitba má zázračnou moc a víra dělá zázraky...
Vždy jsem se upřímně modlila za milost vytrvalosti a za dobrého manžela. I když jsem atraktivní a všichni vždy říkali, že mám dobrou povahu, nedokázala jsem najít muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života.....
Ne jednou jsem si na kolenou a s pláčem pomyslela: proč se modlit, když se za posledních 10 nebo 15 let nic nezměnilo a jsem stále sama? Navzdory těmto pochybnostem jsem však našla sílu vstát.
Asi před osmi lety jsem našla v časopise Milujte se!, modlitbu ke svatému Josefovi. Měla jsem tehdy 30 let, takže modlitba ke svatému Josefovi se zdála být mou poslední možností. Začala jsem se denně modlit slovy:
Svatý Josef, děkuji ti za to,
že jsem se ještě nevdala(neoženil).
Svatý Josef, ty v Bohu víš, kdo má být
mým (mojí) manželem (manželkou),
pomoz mi ho (ji) setkat. Svatý Josef dej, aby to byl dobrý (á) manžel (ka), který (á) mě bude milovat a vážit si mě tak, jak sis ty vážil Pannu Marii.
Svatý Josef dej, aby se rozpadl můj vztah, pokud se Bohu nelíbí.
Svatý Josef, slibuji ti, že si zachovám předmanželskou čistotu. Svatý Josef, slibuji ti, že budu jiným lidem říkat, že takového (takovou) dobrého (dobrou) manžela (manželku) mám od tebe. Amen.
Bohužel čas neúprosně plynul a nic se nezměnilo ... Žila jsem více životy ostatních. Taková dobrá teta, která vždy každému pomůže a nikoho neodmítne, protože to je její povaha ...
Na své cestě jsem potkala různé muže, ale žádný z nich nebyl mužem, se kterým bych si mohla budovat svůj budoucí život. Někdo si může myslet, že moje očekávání byly možná příliš velké. Ne! Chtěla jsem jen, aby můj budoucí manžel byl dobrý člověk a aby měl ke mně upřímnou a skutečnou náklonnost a lásku.
Stále jsem se modlila za dobrého manžela, ale rutinně a ze zvyku. Jen někdy zazněla u mě kapka naděje, že mi svatý Josef pomůže ... Nakonec jsem se smířila s tím, že budu sama. Někdy mi bylo velmi líto, že si nebudu užívat mateřství. Nikdy bych se však nerozhodla porodit dítě, aniž jsem mu nedala i otcovskou lásku.
Téměř před dvěma lety, ve věku 36 let, jsem potkala úžasného člověka. Dělilo nás od sebe 1100 km - můj vyvolený žil v té době v Německu - ale láska, která nás spojovala, byla tak silná, že jsme překonali všechny překážky. Jsem šťastně vdaná už čtyři měsíce. Můj manžel žije se mnou v Polsku. Je to skvělý člověk. Ani v největší skrytosti svého srdce jsem si nemyslela, že mě někdo může tak milovat a že si mě tak může vážit. Upřímně a čestně mohu říci, že náš život je navzdory každodenním starostem pohádkový.
Můj manžel, i přesto, že 20 let nechodil do kostela, mě na svatební cestu přivedl do Říma a do Vatikánu, abych poděkovala Janu Pavlu II. za naši lásku. Můj manžel se vrátil se k Bohu. Jsem vděčná svatému Josefovi za tuto lásku! Nyní, když klečím v modlitbě, děkuji Bohu, že moje prosby vyslyšel na přímluvu sv. Josefa a rovněž na jeho přímluvu prosím o milost mateřství.
zdroj: www. modlitba.sk, 22. března 2021, článek naleznete:
zde.
