Nabízíme další kapitolu z brožurky Návod na dobrý život.....
Láska k bližnímu
Kdo miluje Boha, miluje i svého bližního; a kdo nemiluje bližního, nemiluje ani Boha.
Mluví o tom přikázání Boží: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. Jsou dva druhy lásky
k bližnímu: vnitřní a vnější. Ta druhá může být vyjádřena buď slovy nebo skutky.
Vnitřní láska k bližnímu
Jak moc máme milovat svého bližního? Zde
platí: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i ce-
48
lou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe (Lk 10,27). A Boha máme navíc milovat nade všechno, dokonce více než sami sebe a bližního jako sami sebe. Protože tak, jak toužíme
po našem dobru a radujeme se, když je dosáhneme a trpíme kvůli nějakému zlu, tak právě
tak máme toužit po dobru pro naše bližní. Radovat se, když dobra dosáhnou a s bolestí v srdci nést, když je potká nějaké neštěstí. Stejně tak si nemáme nic špatného myslet o našich bližních, nemáme je odsuzovat a ani podezřívat z ničeho zlého. V tom spočívá vnitřní láska.
Vnější láska k bližnímu ve slovech
Jestli chceme, aby i v našich slovech byla láska k bližnímu, pak:
a) Musíme se vyvarovat špatných výroků o jiných. Kdo nactiutrhá a šíří klepy, ten se nemůže líbit ani Bohu, ani lidem. Bohu a lidem se líbí ten, kdo mluví dobře o všech, a pokud nemůže
ospravedlnit špatný skutek, snaží se přinejmenším obrátit pozornost na dobrý záměr
b) Vyvarujme se toho, abychom někomu neopakovali špatná slova, která o něm někdo jiný
vyslovil. Z toho totiž pochází někdy i dlouhotrvající nepřátelství, a dokonce msta. Písmo svaté
říká, že kdo rozsévá nesváry, nezaslouží si Boží lásku.
c) Dejme si pozor, abychom nezranili bližního nějakým zraňujícím slovem, a to ani žertem. Uvědom si: Bylo by mi příjemné, kdybych byl vystaven posměchu tak, jak to dělám svému bližnímu já?
d) Vyhýbejme se též stálému odporování druhým. Někdy z naprosto malicherných důvodů
dochází k odporování jednoho druhému, které může vést až k urážkám a vzájemnému zraňování, a to pak zanechává v srdcích hluboké rány. Chraňme se i nadměrné kritičnosti, jak je
tomu u těch, kteří bez vážného důvodu odporují jiným úplně ve všem. Když je třeba, vyslov svůj
názor a potom zachovej klid.
e) Vůči všem užívejme milá slova. Platí
to i o našem chování k podřízeným. Varujme se
klení a urážek. A když na nás bližní v hněvu směřuje urážlivá slova, odpovězme mu s vlídností
– celá hádka okamžitě skončí. Vlídná odpověď
odvrací rozhořčení (Př 15,1). A pokud jsme rozhořčeni kvůli bližnímu, snažme se v tu chvíli nic
neříkat. V opačném případě by nás mohly ovládnout emoce a přivést nás až k fyzické výměně názorů, čehož bychom jistě později litovali.
Svatý František Saleský říkal: „Nikdy jsem později nepocítil bolestné následky toho, čeho jsem
již dříve litoval.“
f) Pravidlem našeho chování má být to, abychom mlčeli do té doby, dokud se vnitřně neuklidníme. Podobně, když je podrážděn náš bližní,
nesnažme se ho hned okamžitě napomínat (jen
snad kdyby to bylo nezbytně nutné). V takovém
jeho stavu totiž naše slova nebudou přesvědčivá
a nepřinesou očekávaný užitek.
Vnější láska k bližnímu ve skutcích
Když se jedná o lásku k bližnímu vyjádřenou skutky, máme se řídit těmito doporučeními:
a) Láska k bližnímu má být uskutečňována ochotným poskytováním pomoci, a to tak,
jak jsme toho nejlépe schopni. Pamatujme,
co říká Písmo svaté: Milosrdenství osvobozuje od smrti a nedovoluje vstoupit do temnoty
(Tob 4,10). Milosrdenství nás osvobozuje od
hříchu a pekla. Milosrdenstvím rozumíme každý způsob pomoci, kterou můžeme bližnímu poskytnout.
b) Zde je třeba vzít v úvahu, že záslužná je
také pomoc formou laskavých napomenutí ve
správném čase. Neříkejme jako někteří: To se
mne netýká! Samozřejmě že týká, jestli chceš
být křesťanem. Kdo miluje Boha, má se snažit,
aby On byl všemi milován.
c) Je třeba prokazovat bratrskou lásku především těm, kteří jsou nemocní, a proto více potřebují povznesení na duchu. Jestliže jsou chudí,
přinesme jim nějaký malý dárek. Navštěvujme
je přinejmenším proto, abychom jim nějak posloužili nebo je potěšili, dokonce i kdyby nám
za to nebyli vděčni. Pán nás za to odmění.
d) Milujme naše nepřátele. Někteří totiž milují jen své přátele. Ježíš však řekl: Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí (Mt 5,44). Právě podle
toho se pozná, kdo je vlastně pravý křesťan.
Ten, kdo se snaží činit dobře tomu, kdo se k němu chová špatně. A když tomu, kdo nás proná sleduje, nemůžeme za zlo odplatit dobrem, přinejmenším se za něho modleme, aby mu Bůh
žehnal v souladu s tím, co přikazuje Ježíš: Modlete se za ty, kteří vás pronásledují (Mt 5,44).
Kdo odpouští tomu, který mu ukřivdil, může
si být jistý tím, že i jemu Bůh odpustí provinění, neboť sám nám to slíbil: Odpouštějte, a bude
vám odpuštěno (Lk 6,37). Jednoho dne náš Pán
řekl blahoslavené Angele z Foligna, že nejjistějším znamením, že nějaká duše je milována Bohem, je to, zda ona sama miluje bližního, který
jí ukřivdil.
e) Prokazujme rovněž lásku těm z našich
bližních, kteří již zemřeli – tedy duším trpícím
v očistci. Svatý Tomáš říká, že tak, jak jsme
zavázáni pomáhat našim žijícím bližním,
tak rovněž máme podpírat naše zesnulé bratry
a sestry. Tito svatí vězňové trpí muka, která převyšují všechna pozemská utrpení. Naši pomoc
potřebují tak moc právě proto, že sami sobě pomoci nemohou.
Jistý zesnulý mnich z řádu cisterciáků řekl
kostelníkovi svého kláštera: „Pomoz mi, bratře,
a obětuj za mě svoje modlitby, protože já sám
nemohu spoléhat na sebe, nic víc už nemohu získat.“ (srov. Exordium magnum Cisterciense,
dist. 5, cap. 7). Snažme se pomáhat těmto svatým duším, když za ně sloužíme nebo objednáváme Mši svatou, konáme milosrdenství nebo se
za ně modlíme a obětujeme za ně získané odpustky. Ony se nám za to odvděčí – budou nám
vyprošovat od Boha velké milosti – nejen z nebe, pokud se tam díky nám dostanou, ale také už
nyní z očistce.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 20 Kč + poštovné na adrese: A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03 tel. : 515 296 384, email: apostolat@fatym.com.
