Nabízíme další kapitolu z brožurky Návod na dobrý život.....
2. část: Křesťanské ctnosti
Pokora
Kdo není pokorný, nemůže se líbit Pánu Bohu. Bůh nesnáší pyšné lidi. Slíbil, že vyslyší každého, kdo se k Němu bude modlit. Avšak pokud se s prosbou k Němu obrací pyšný člověk, Pán ho nevyslyší: pokorným však uděluje své milosti: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (Jak 4,6)
(Pozn. vydavatele: pokora je pravda. Dobře ví o velkých Božích darech, které jsme dostali, ale nikdy nezapomíná, že jsou to dary.)
Pokora se dělí na pokoru citů a pokoru vůle.
1. Pokora citů
Pokora citů spočívá v tom, abychom se považovali za ubožáky, kteří sami ze sebe nic neví a nic nemohou kromě konání zla. Totiž veškeré dobro, které máme a konáme, pochází výlučně od Boha. Co tedy máme konat, abychom byli pokornými?
a) Nedůvěřujme nikdy svým schopnostem a rozhodnutím, ale naopak, bojme se sami sebe, nedůvěřujme sobě: pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy (Flp. 2,12). Svatý Filip Neri měl ve zvyku říkal: "Kdo se nebojí, již klesnul."
b) Nikdy se nechlubme tím, co nám patří: našimi schopnostmi, našimi činnostmi, naším původem, našimi příbuznými atd. Je dobré, když nikdy nemluvíme o tom, co děláme, snad jen abychom ukázali naše nedostatky. Nejlépe by bylo nemluvit o sobě vůbec- ani dobře, ani špatně, protože když mluvíme špatně o sobě, může se zdát, že chválíme naši pokoru. Takto se pokora mění v pýchu.
c) Ale naopak nepohrdejme sebou po tom, co jsme se dopustili nějaké chyby. Není to totiž výraz pokory, ale pýchy. Cílem ďábla je právě to, abychom ztratili veškerou naději a opustili snahu o dobrý život. Když zpozorujeme náš poklesek, mluvme tak, jak mluvila sv. Kateřina Sienská: "Pane, to je plod mé zahrady." Pokořme se a okamžitě se povznesme z vykonaného zla činem lásky a lítosti a udělejme předsevzetí: vyvarovat se ho v naději na Boží pomoc. A jestli opět klesneme, postupujme vždy stejným způsobem.
d) Nedivme se, když vidíme poklesky druhých, mějme s nimi soucit a děkujme Bohu, že nás toho uchránil, a prosme ho, aby nás chránil od podobného poklesku i nadále. Když takto nejednáme, pokárá nás Bůh tím, že dovolí, abychom upadli do stejných hříchů nebo dokonce ještě horších.
e) Považujme se za největší hříšníky na světě, a to i kdybychom věděli, že hříchy jiných jsou početnější než naše, protože před Bohem naše hříchy spáchané po obdržení tolika Božích milostí mohou být těžší než hříchy jiných lidí, přestože nejsou tak početné. Svatá Terezie napsala: "Nemysli si, že jsi pokročil na cestě k dokonalosti, jestli se nepovažuješ za nejhoršího ze všech a netoužíš být posledním ze všech."
2. Pokora vůle
Pokora vůle spočívá v tom, že dokonce najdeme zalíbení v pohrdání u jiných lidí. Kdo si zasloužil peklo, zaslouží si, aby byl trápen zlými duchy. Ježíš Kristus chce, abychom se učili od něho, jak být tichým a pokorným srdcem: Učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11,29) Mnozí jsou pokorní ve slovech, ale ne v srdci. Říkají: jsem nejhorší ze všech a zasluhuji tisíc pekel." Ale když je někdo pohaní nebo řekne slovo, které se jim nelíbí, odvracejí se s pýchou. Podobají se ježkům, kteří okamžitě nastavují ostny, když se jich někdo dotkne. Jak to? Říkáš, že jsi nejhorší ze všech, a potom nesneseš ani jedno nemilé slovo? Člověk skutečně pokorný, říká svatý Bernard, uznává svoji slabost a chce, aby i jiní ho považovali za takového člověka.
a) Jestli skutečně chceš být pokorný, a to i tehdy, když jsi napomenut, přijmi to s klidem a poděkuj tomu, který tě napomíná. Podle svatého Jana Chryzostoma spravedlivý člověk, když je napomínán, má bolest nad tím, že udělal chybu. Člověk pyšný se naopak v takovém případě rmoutí, že jeho chyba byla zpozorována jinými. Světci, když jsou falešně obviňováni, nebrání se - snad jen v případě, že taková obrana je nezbytná proto, aby jiní unikli zlu. V opačném případě mlčí a vše obětují Bohu.
b) Když jsi jakkoli znevažován, snášej to s trpělivostí a ještě více miluj toho, kdo tebou pohrdá. Je to svědectvím, že taková osoba je pokorná a svatá. Jestliže se však zlobí nebo uráží, zůstane uvnitř prázdná. Otec Baltazar Alvarez říkal, že čas pokory je "čas", ve kterém je možné získat bohatství zásluh." Dostaneš víc, když přijmeš s klidem jedno pohrdání, než kdybys vykonal deset postů o chlebě a vodě. Nepochybně je dobré pokořovat se sám před ostatními, avšak ještě lepší je přijímat pokoření, která přicházejí od jiných, protože je v nich méně našeho úsilí a více Božího působení. Z toho důvodu z nich duchovně více získáme, pokud je umíme snášet. Co jiného by měl činit křesťan, kdyby z lásky k Bohu nedokázal snášet projevy pohrdání? Kolik pohrdání musel snést Pán Ježíš kvůli nám? Bití po tváři, posměch, bičování, plivání? Kdybychom milovali Ježíše, nejen, že bychom snášeli urážky a znevažování, ale naopak nacházeli bychom v nich zalíbení s vědomím toho, jak on byl urážen.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 20 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03
tel. : 515 296 384,
email: apostolat@fatym.com.
