Nabízíme hezkou úvahu o přátelství a lásce...
Když se mladý muž zamiluje do mladé ženy, označují svoji lásku často jako přátelství. Přátelství a láska se však od sebe liší. Oba vztahy čerpají přirozeně ze společného pramene citu. Přátelství a láska dokáží člověka osvobodit od samoty a dát jeho životu nový, hlubší smysl. Nejde však o nahrazení, ale o změnu. Pravé přátelství a pravá láska potřebují také vnitřní samotu.
Rainer Maria Rilke říká o přátelské lásce: "Láska spočívá v tom, že se dvě samoty navzájem chrání a milují." Jestliže druhý moji samotu respektuje a současně ji má rád, přestává být samota omezující. Stává se místem, kde jsem zcela sám sebou. To je také předpoklad k tomu, aby se mohli oba přátelé stát jednou bytostí.
Součástí lásky je vždycky i tělesná vášeň. Ten, kdo je zamilován, vidí všechno v růžových barvách. Není schopen jasného a objektivního myšlení. Často se stává, že nevidí druhého reálně, jaký opravdu je, ale spíše jakého by ho chtěl mít. Spatřuje v něm svůj obraz a je jím přitahován. Řekové to nazývají žádostivou láskou. Může člověka okouzlit, ale také ovládnout. Milující se pak trápí žárlivostí, když se jeho milovaná baví s jiným mužem.
Skutečný přítel nezná žárlivost. Přátelství staví na duši. Duch nezná omezení těla: dýchá z něj dálka a volnost. Zatímco zamilovaný v sobě nosí jen obraz milované a její povaha mu zůstává cizí, pravé přátelství vede k poznání skutečného charakteru druhého.
Svatý Augustin právem říká: "Jen díky přátelství může člověk někoho skutečně poznat." V přátelství se dotknu srdce svého protějšku v celé jeho šířce a hloubce. Poznávám, co si myslí a co cítí. Vidím, co na něj působí a co ho tíží. Zříkám se posuzování a hodnocení, prostě se jen dívám a přijímám všechno tak, jak to je.
Kdo poznal přítele nebo přítelkyni v celé jejich hloubce, ten se bude dívat jinak i na ostatní lidi. A nebude je soudit. Přátelství mu umožní přijímat okolí bez předsudků.
Zdroj: z knihy Přátelství, autor: Anselm Grün, str. 24-25
