Nabízíme příběh k zamyšlení...
Účetní Pizzi se vrátil domů spokojený. V elegantní tašce si nesl svůj poslední nákup: nádherné kalhoty. Běžel do pokoje, aby si je zkusil a třeba už si je vzal s rodinou k večeři. Oblékl si je a začal se obdivovat v zrcadle. Ale problém, který prodavač v obchodě dovedně zakryl, se projevil teď. Kalhoty byly příliš dlouhé, takže o ně účetní zakopával.
"Maličkost," pomyslel si účetní Pizzi. Mám v domácnosti tři šikovné ženy, které umějí výbroně šít: manželku, dceru a tchyni. Dám je jedné z nich a ve chvilce mi je zkrátí."
Pečlivě je změřil a pak sešel dolů s kalhotami v ruce.
V kuchyni našel manželku.
"Miláčku, musíš mi zkrátit ty kalhoty přesně o sedm centimetrů..."
Manželka se na něj suše podívala.
"Dneska nemám čas. A vůbec, nejsem tvoje služka!"
Účetní neztratil odvahu. V obývaku před televizí seděla tchyně.
Prosím tě, můžeš mi zkrátit tychle kalhoty přesně o sedm centimetrů?
Teď určitě ne! Nechci přijít o opakování svého oblíbeného filmu Ztraceni. A pak mám setkání, "třetího věku."
Účetní se podíval po dceři. Našel ji, jak přestírá, že se učí, a zatím telefonuje svému chlapci. I ji požádal.
"Ani náhodou!" odpověděla dcera. "Za tři dny mám hrozně důležitou zkoušku!"
Manželka si pomyslela: "Chudák, byla jsem na něj zlá," a vzala kalhoty a zkrátila je.
O několik hodin později viděla tchyně kalhoty na židli a pomyslela si: "Musím se o to postarat. Ještě, že mě tu mají..."
A pro jistotu zkrátila kalhoty o dobrých deset centimetrů.
Po chvíli se domů vrátila dcera, také našla na židli kalhoty a pomyslela si: "Chudák otec, nikdo o něj nedbá. Zkrátím mu ty kalhoty. Kolik říkal? Sedm centimetrů, nebo sedmnáct? Tak dáme patnáct..." Ustřihla kalhoty a pečlivě je obroubila.
Když si účetní celý spokojený zkusil nové kalhoty, zjistil, že mu nesahají ani ke kolenům.
Domov se neměří na metry ani neváží na kilogramy, stejně jako není možné stanovit hranice letního vánku nebo spočítat vůni růže. Domov se rovná lásce a pozornosti, které v něm panují.
zdroj: Květiny pro duši, autor: Bruno Ferrero, str. 76-77
