Pouť po stopách svatého Františka z Assisi - Greccio

Druhý den našeho putování opuštěním Assisi zdaleka nekončí. Svatý František rád trávil čas v tichu, o samotě. Jedním z míst, kde často pobýval, jsou poustevny v okolí svatého údolí Rieti, vzdáleného asi 90km jižně od Assisi. Na rozdíl od sv.Františka, který putoval pěšky několik dní, my vzdálenost zvládneme autobusem za necelé dvě hodiny.






Greccio - první klášterní komplex, který navštěvujeme, se nachází na skále nad údolím. Autobusem jsme se dostali tak blízko, jak jen to bylo možné. Zbytek cesty jsme museli vyjít pěkně po svých.









































Po zdárném výšlapu, se nám naskytl krásný výhled na okolí.














První živý betlém vytvořil sv.František a to právě zde v Grecciu r.1223, tady vznikla tradice slavení vánoc s betlémy, jak jí známe i my. Jakpak vypadali ty první vánoce? Takto je popisuje životopisec sv.Františka Tomáš z Celena:

V té krajině žil muž dobré pověsti a ještě lepšího života jménem Jan. Toho si povolal blažený František k sobě (bylo to asi čtrnáct dní před Narozením Páně) a řekl mu: "Chceš-li, abychom blížící se slavnost vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Chtěl bych totiž oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě, a chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, i jak leželo na seně." Když to dobrý a oddaný muž uslyšel, spěšně na jmenovaném místě připravil všecko, jak mu světec uložil.
Den radosti se blížil, čas jásotu nadešel. Z různých chýší přišli bratři, muži i ženy z okolí, jak jen mohli, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která ozářila jasnou hvězdou všechny dni a roky. Konečně přišel světec, všecko našel připraveno, viděl to a radoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola a oslíčka. Je uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí blaženě. Lidé se sem scházejí a naplňuje je z obnovené tajemné události nová radost. Les zní písněmi a od skal se odráží jásot. Bratři zpívají, přinášejí tak Bohu náležitou chválu, a celá noc jásá čistou radostí. Boží světec stojí u jesliček, vzlyká bolestí a zároveň je proniknut svatou zbožností a podivuhodnou radostí. U jeslí se slaví slavná mše svatá. Světec si obléká jáhenská roucha - byl totiž diakonem - a libozvučným hlasem zpívá evangelium. Jeho hlas, jeho silný hlas, jeho něžný hlas, jeho jasný hlas zve všechny k nejvyšší chvále. Pak shromážděnému lidu káže o narození chudého Krále a blahořečí městečku Betlému. Často, když chce vyslovit jméno "Ježíš", říká pln převeliké lásky "Děťátko betlémské". A když vyslovuje slovo "Betlém", zní to jako mečení jehňátka. Víc než slovy přetékají jeho ústa láskou. Když vyslovoval jméno "Děťátko betlémské" nebo "Ježíš", olizoval rty jazykem, jako by chtěl ještě názorněji ukázat sladkost tohoto jména. Ukázala se tam štědrost a velkomyslnost Všemohoucího.
Jeden zbožný muž měl podivuhodné vidění. Spatřil v jesličkách neživého chlapečka, viděl, jak k němu přistupuje Boží světec a dítě budí, jako z hlubokého spánku. A nebylo nevýstižné toto zjevení; vždyť Ježíš byl v mnoha srdcích zapomenut. Milostí Boží ho v jejich srdcích svatý služebník František probudil a znovu uvedl do jejich vědomí.

Prohlídku začíná vstupem právě k místu, kde se slavili první vánoce.











Prostory starého kláštera dýchají chudobou, strohostí, jednoduchostí.








Refektář (jídelna) bratří:








Úzkou chodbičkou v refektáři přicházíme k ložnici svatého Františka:














Chodbou starého kláštera, jsme vystoupali k ložnicím bratří.

Poté, co jsme měli možnost si prohlédnout celu mnichů, jsme sestoupili k chóru bratří.

Uprostřed chóru starého kláštera, je umístěný otočný pultík s breviářem, ze kterého se bratři modlili.

Z opačné strany chóru, se nachází oltář starého kostelíku z r.1228, který byl zřejmě jako první zasvěcený svatému Františkovi.

V jedné z místnosti se nachází relíkvie a vybavení starého kláštera.

Velice zajímá je také sbírka betlémů z celého světa. Ukázka některých z nich:

I nový kostel, postavený v minulém století, je vyzdoben tématikou vánoc.

Svatý František oplýval láskou k malomocným, ve kterých viděl trpícího Krista.

Náš pobyt zde, pomalu končí. Ještě si koupit něco na památku a vydat se na cestu k autobusu.

V knížce, kterou jsem si koupila v němčině, je Greccio spojeno s Vánocemi a Eucharistii. Moc jsem nechápala spojení s Eucharistií. Myslela jsem si, že se zde udál nějaký Eucharistický zázrak. Odpověď je ale daleko jednodušší.

Svatý František spojil zrození Ježíše v jeslích se zrozením Ježíše v Eucharistii.

Jednoduchá, ale hluboká skutečnost.

" Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." Jan 6,47-51