Krátká úvaha z knihy A toto viete?, kterou napsal kněz Jozef Luscoň...
Otec vychoval šest dětí. když zestárl, nikdo si ho nechtěl vzít k sobě. Přítel mu poradil:
"Půjčím Ti vkladní knížku a ty jim řekni, že kdo tě doopatruje, tak tomu ji dáš..."
Udělal přesně to, co mu poradil přítel. Najednou se děti začaly předhánět:
"Otec, jde k nám..."
"Ne, ne, k nám. Místa je u nás dost! My jsme předtím chtěli dát šanci i jiným."
Když se po nějakém čase přátelé znovu setkali, starý muž hodnotil situaci:
"Víš, já jsem jim vždy dal, co chtěly..."
"Je to smutné, ale vidíš, jací jsme my lidé. Tam, kde selhává láska, tam zabírá lakomství."
Nebeský Otec na nás nešetřil! Zahrnul nás láskou. Toužíme po něm nebo máme v sobě jen lakomství?
Je dobré, když si člověk uvědomí, jaké místo sehrává v obrovském celku, který nazýváme vesmír. Musí vzít do úvahy svoji velikost i malost, schopnosti i omezení, postoj ke stvořeným věcem, ale i k tomu, který ho stvořil. Jestliže přitom zpozoruje Lásku, která nad ním bdí a chce této lásce sloužit, rodí se jeho skutečný smysl života.
