Nabízím krátké zamyšlení k dnešní 5.neděli v mezidobí.
Boží slovo dnes začíná depresivně -Job. Což nejsou svízele údělem člověka na zemi?
Miminko pláče, ve škole dítě nechápou, dospívání – čas hledání sebe sama. Člověk jde dál životem- starosti o děti, posléze staří a nemoci.
Pán vnesl do našeho života světlo. Simeon jásá, že vidí Spasitele – Světlo, které svítí do temnot a přináší spásu.
Další čtení vystihují jasný pohled těch, kteří jsou posláni, aby druhým nesli zvěst o Boží lásce, o Kristu.
V evangeliu Ježíš říká, že přinesl spásu, protože proto přišel.
Kafarnaum je symbolem našeho města, kde je mnoho nemocných, trápících se svízeli. Tam On přichází a káže. Zve i nás, abychom zahlédli bídu světa a chtěli s tím něco dělat.
Když jsem jel k Vám, vybavila se mi slova …Uzřely všechny končiny země, spásu našeho Boha.
Jsou vzdálenosti, které je třeba překonávat. Lidem kolem přinést Ježíše.
Jak překonat duchovní vzdálenost ? Simeon to udělal, říká Ježíš.
Ráno se On modlí. Svou modlitbou připravuje cestu, aby se Světlo k nim dostalo.
Nyní tedy nesme lidi v srdci, nesme je na tento oltář, aby i jim zazářilo světlo evangelia...
( P.Jindřich Čoupek )
