Malé zamyšlení P.Vojtěcha Kodeta o odpuštění.
ODPUŠTĚNÍ je problém, odpuštění je srdce křesťanského života.
Co Pán udělal a dělá, jak jedná s druhým? To je kritérium i pro mne. Přijímá mě – mám přijímat, miluje mě – mám milovat , odpustil mi . mám odpouštět!
MUSÍM odpustit. Je to důsledek, že jsem odpuštění přijal. Pán mi dal Syna a Ducha svatého. Je to nesplatitelný dluh vůči Bohu. On nás povýšil do stavu Božích dětí.
To, že sami nedovedeme odpustit je proto, že jsme sami plně odpuštění od Boha nepřijali.
Snažíme se vše napravit a netušíme, že je potřeba milosti Boží, aby hřích byl odpuštěn a napraven, abychom dosáhli svobody Božích dětí.
Bůh když odpouští, ZAPOMÍNÁ! A nás činí svatými. Učí nás žít z lásky a odpuštění, abychom to dávali dál jako On. Bolí nás, když je nám ublíženo, ale i to můžeme Pánu Bohu odevzdat, aby mohl uzdravit.
Abychom mohli odpustit, musíme mít poznání vlastní hříšnosti z toho, co Pána Boha náš hřích stál.
JEHO ŽIVOT, UTRPENÍ, PROLITOU KREV. A že nám odpustil, ho stálo všechno. Když my odpouštíme, je to projev Boží lásky skrze nás. My nejsme schopni hned odpustit, ale můžeme to chtít – ve jménu Ježíše Krista.
Odpuštění je zastavení zla, vítězství dobra nad zlem, vítězství lásky nad nenávistí.
Bůh skrze odpuštění množí lásku a dobro. Každý vyznaný hřích, každá prosba o odpuštění množí Boží lásku v tomto světě a v srdci každého z nás.
Je to prostor k rozmnožení milosti. Když já odpouštím, připodobňuji se Pánu a volám druhé k životu a lásce. Uschopňuji je, aby i oni jednou mohli odpustit těm, kdo jim ublížili. Amen.
