Jít duchovní cestou - krátké zamyšlení.
Úzká je cesta k životu a málo je těch, kdo ji najdou.
Je třeba vnímat, slyšet, naslouchat, poslouchat Hospodina. Co my děláme?
Známkou duchovního života je MODLITBA.
Judský král s modlitbou na rtech vítězí. Vyslyšená modlitba tj. když pokorně stojíme před Hospodinem.
A my jsme prosili a nedostali. Je to velká milost. My prosíme za uzdravení, ale člověk umírá.
JE V NEBI HŮŘ NEŽ NA ZEMI?
My se držíme země a na nebe nemyslíme. Bůh ví, co je dobré.
My máme stát na straně dobra, lásky, Boha. Modlit se o Boží vůli a nezlobit se, když je to jinak, než je vůle naše.
JE TŘEBA JÍT CESTOU EVANGELIA. Cestou úzkou, která se pak rozšíří. My máme jít do hlubiny – hlubiny moudrosti, lásky a poznání. Jsme zváni jít touto cestou.
My bychom někdy chtěli změnit svět. Ale
svatost je – změnit SEBE. Pak se změní i ti ostatní.
Strom u vody se nahýbá. Tak ho zahradník přiváže ke kůlu = jako byl Ježíš přivázán ke kříži.
KŘÍŽ JE NEJTĚŽŠÍ ÚZKÁ CESTA UTRPENÍ A SPÁSY. Jestliže člověk chce vyrůst v dobrém, musí být k něčemu přivázán, aby stál zpříma.
Někdy je třeba se i přinutit, aby to tak bylo!
Mše svatá je tajemství.
JEJÍ HODNOTU ZJISTÍME AŽ NA VĚČNOSTI. Ať Pán dá sílu milostí, ať z nich dokážeme žít a ať je dokážeme vnímat.
( PMP )
