Každý z nás se dnes modlí za své známé, za ty, které Pán povolal k sobě.
Z hlubokosti volajících,
tebe, Kriste, vzývajících
prosby rač vyslyšeti
a touhu naplniti.
Koří se, k tvým nohám padá
matka církev, jež tě žádá
za duše všech tvých věrných,
v tvém přátelství zemřelých.
Rač své ucho otevříti,
k prosbám vroucím se skloniti,
popřej jim ulehčení
v jejich těžkém trápení.
Jsou za hříchy své trestáni,
na tvé, Kriste, smilování
čekají s důvěrností,
uveď je do radosti.
V tebe věří a doufají,
k tobě pravou lásku mají,
odpusť jim, Pane milý,
co v těle zavinili.
Očekávají dnem, nocí
od tebe rychlé pomoci,
rač je přijmout do nebe,
za to prosíme tebe.
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 15, 12-34
Kristus vstal z mrtvých jako první z těch, kteří zesnuli.
(Bratři,) káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není?
Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra.
Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil.
Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal.
A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
Ale Kristus z mrtvých vstal a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení z mrtvých.
Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech mocných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. Všechno totiž (Bůh) podřídil pod jeho nohy. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z toho vyňat ten, který mu všechno podřídil. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.
Pane, smiluj se nad zemřelými. Dej jim odpočinutí věčné.
( Z dnešní liturgie )
