Semínko padlo ne na úrodnou půdu, ale do štěrbiny - pukliny v betonu, a přece vyrostlo.
Květino u zdi staré, zbořené,
já vytrhl tě z trosek závěje.
Zde držím tě. Tvé kořeny, tvůj květ
V mé ruce leží. Jen kdybych mohl rozumět,
co jsi ty celá, co jsi z kořene,
pak věděl bych, co Bůh, co člověk je.
( Alfréd Tennyson )