Je květen. Měsíc Panny Marie.
Jak ji vnímal sv. Maxmilián M. Kolbe, naleznete na dalších řádcích.
MATKA BOŽÍ
Kdo jsi,ó, Paní? Kdo jsi, ó Neposkvrněná? Nejsem schopen proniknout tím, co znamená být Božím stvořením. Již přesahuje mé síly pochopit, co znamená být adoptovaným Božím dítětem.
A Ty, ó Neposkvrněná, kdo jsi? Nejen stvoření, nejen dítětem adoptovaným, ale Matkou Boží, a to nejen adoptivní Matkou, ale skutečnou Boží Matkou.
A to není jen domněnka, pravděpodobnost, ale jistota, jistota úplná, dogma víry.
A nyní ještě jsi Matkou Boží? Titul Matky se nemění. Navěky Ti Bůh bude říkat“Matko moje…“Ten, kdo určil čtvrté přikázání, Tě bude ctít navěky, vždy…! Kdo jsi…?
Bůh vtělený si liboval v nazývání sebe Synem Člověka. Ale lidé tomu nerozuměli. I dnes, jak málo lidí ještě chápe a jak nedokonale.
Dovol mi, abych Tě chválil, ó, Přesvatá Panno.
Velebím Tě, náš Otče v nebi, za to, že jsi do Jejího nejčistšího lůna svého Jednorozeného Syna vložil.
Velebím Tě, Boží Synu, že jsi do Jejího přečistého lůna ráčil vstoupit a stal se pravým, skutečným Jejím Synem.
Velebím Tě, Duchu přesvatý, že jsi v Jejím neposkvrněném lůně ráčil zformovat Tělo Božího Syna.
Velebím Tě, Nejsvětější Trojice, jediný Bože v svaté Trojici, za tak Božské vyvýšení Neposkvrněné.
sv. Maxmilián M. Kolbe
(Převzato z Immaculata 4/2001 )
