V Jeruzalémě žil zbožný Simeon, který očekával Mesiáše.Na rozdíl od králů a proroků mu Duch svatý slíbil, že Spasitele spatří na vlastní oči.
Tento Duch přivedl Simeona do chrámu ve chvíli, kdy tam byl přinesen Ježíš. Simeon se celý život obracel k neviditelnému Bohu, který přesahuje celý vesmír a všechny lidské představy.
Nyní ho smí vzít do náruče a přivinout k srdci - v chrámu plném tepla, života.Simeon na něj čekal, doufal a toužil celý život.
My máme k Ježíši denně blízko. Čeká nás v každém svatostánku, můžeme ho kdykoliv přijmout do svého srdce. Uvědomujeme si vznešenost tohoto daru?
Spěcháme sem vedeni Duchem jako Simeon? Chválíme Boha se stejným nadšením, vroucností, radostí?
Anebo přicházíme lhostejně, netečně, jen abychom splnili nedělní povinnost?
Každou neděli i častěji se můžeme setkat se světlem, slávou a spásou celého lidstva, zatímco Simeon měl tuto příležitost jedinkrát v životě.
Jak se k tomu staví naše srdce?
