V našem životě jsou zapotřebí chvíle ticha.
Jednou večer,když měli rodiče hosty, řekla maminka své dceři, aby se šla pomodlit a spát.
Děvčátko poslechlo a na kolenou se u postýlky pokoušelo modlit. Pak se vrátilo popřát dobrou noc.
Maminka se zeptala: "Pomodlila ses pěkně?"
"Ne, nejde to!"
"Jak nejde? Tak se vrať a pomodli se znovu."
Děvčátko odešlo znovu do svého pokoje, avšak za minutu bylo zpátky.
"Tak už ses pomodlila?"
"Ne, nejde to."
"Jak to, že to nejde. Vysvětli mi to."
"Nemůžu se ztišit. Neslyším ticho. Děláte moc velký rámus."
VŠICHNI DĚLÁME MOC VELKÝ RÁMUS.
Převzato: BRUNO FERREO - Další příběhy pro potěchu duše
