Promluva na text Mt 11,25-27 ze čtvrtka 15.týdne v mezidobí.
Izrael po krásných letech zažívá bídu. Mojžíš se v hořícím keři setkává s Hospodinem. Poté poprvé opouští své jistoty a šel až tam, kde to neznal.
Člověk by měl vyjít ze stereotypu, jít dál a poznat něco jiného a nechat se oslovit.
Říká se, že člověk by měl alespoň jednou za rok jít na pouť. Putovat do nějakého svatostánku, kostela nebo na místo, kde byl pokřtěný. Jednou za rok se pomodlit na místě, kde se stal Božím dítětem.
Nebo je spousta jiných možností co udělat víc než jen v ten obyčejný den. Vykročit dál a nespokojit se s tím co mám a víc už nečekám.
Žijeme v době, kdy jsme obklopeni technikou, spíše elektronikou. Dříve bylo na počítač potřeba půl místnosti, dnes si ho dáme na kolena....a už vše běží - a je tam celý svět.
Rychlovlaky jezdí,letadla létají, každý má mobil - je to pro nás nějaká pomoc.
To všechno, co člověk vymyslel, zkonstruoval,
nic z toho mu neříká, že je BOŽÍ DÍTĚ. Naopak to spíš odvede. Já nemám čas...
Nic z toho neřekne. že jsme Boží děti a MY JSME a podle toho máme žít....
Tak musíme hledat, musíme za tím jít sami.
Pán Ježíš říká, že Otec to skryl před moudrými a dal to maličkým.
Maličký se drží tatínka a maminky za ruce a ví, že bez nich je ztracený.Ti maličcí pak poznávají,je jim to odhaleno..
Je však potřeba jít dál a nechat si pomoci.
BÝT MALÝM znamená nechat si pomoci, nechat si poradit a nechat se inspirovat. A tak také dnes - co jsme dělali a budeme dělat zítra a kam půjdeme. Kam až zajdeme a co všechno vykonáme.
Kam máme odvahu jít.....A člověk nemá strach.
Ví, že někdy můžeme i víc ve vztahu k lidem, k Pánu Bohu. V tom co je dobré můžeme jít dál. Můžeme víc!
Jak říká otec Antonín:" Nemůžeme za to, že můžeme." Prostě můžeme. Amen.
( PMP )
