Začíná pro nás Štědrý večer, aby každý vnímal obdarování, nejen od nejbližších, ale i od Pána Boha. Otevřme mu srdce. Celý advent jsme ho měli uzdravovat, čistit, dávat do pořádku, dávat pryč, co tam nepatří. Rozdíl mezi nevěřícím a věřícím – nevěřící tvrdí, že žádné hříchy nemají, věřící ví, že ano.
Ale přesto jsme tady, abychom je prožili.
Aspoň na Štědrý den se každý snaží být lepší, hodnější, ale ono by to tak mělo být pořád. Jak to musí být krásné v srdci člověka!?
Ve vězení může člověk jít ven na hodinu na dvůr, který je obehnán ostnatými dráty. Ale i ten dvorek je přístupný Bohu. Nahoře nic není, žádné dráty, tak ten pohled vzhůru patří právě Jemu.
Vězeňský dvorek je i v srdci člověka - když je člověk spoután, nedaří se mu, je mu nanic, přesto v tom ohraničení je volný pohled vzhůru. Jde o to, zda se člověk podívá.
Dcera přinesla za otcem po čtrnácti letech vězení jeho vnučku. On jí dal jméno Naděje. Pro něj to bylo slovo, že to jednou skončí a on bude jednou volný. Žil nadějí.
Celý Starý Zákon je časem naděje, že přijde vykupitel. A my žijeme v Novém Zákoně. Máme žít skutečnost, že se Ježíš narodil, že On je! A my jsme zapomínali, že je. On je skutečností a máme se dívat dál.
V příběhu pro děti se kromě pastýřů vydala za Ježíškem i zvířátka. Všichni byli nadšeni, užasli nad malým Ježíškem. Jen prasátko tvrdilo, že nic nevidělo. Ovečka mu říká, že se měl dívat nahoru na Ježíška a ne na zem na bláto.
Tak to v životě bývá, když se člověk dívá na sebe, na svoje věci, na svoji práci, někdy na peníze, aby jich bylo stále víc. A přitom ztratil pohled na nebe.
Přitom Ježíš je skutečnost, která nám je dána, abychom ho měli rádi. A tak bych si moc přál, kdybychom i tady ve Stálkách měli Pána Boha rádi a dívali se mnohem dál.
Ti mocní počítali, čeho všeho mají dost, ale jednou jim to bude na nic, protože si s sebou nic nevezmou. Když nemají to, co překročí věčnost, jsou to ti největší chudáci.
A tak ať říkáme Pánu Bohu:“ Mám tě rád“ nejen dnes, ale i po celý život. Amen.
Zde hoří betlémské světlo – svítí, hoří, jak naše srdce. V písni se zpívá místo Betléma, pospěšme k oltáři. My nemusíme do Betléma, Pán Ježíš je tady, tak jsme přišli.
Ježíšek přišel, sice skromný, ale přišel.
My obdarováváme málo, Pán Bůh nás obdarovává hodně.
Dává nám celou věčnost radovat se s jeho Synem. Tak je třeba se s Ním sblížit, spřátelit, abychom byli s Ním.
Kéž prožijete velkou radost. Požehnané Vánoce.
( PMP )
