Také v našem pohraničí jsme slavili, neboť Matka Boží byla vzata do nebe.
Tam, kam každý z nás směřuje.
V nádherně vyzdobeném kostele byla sloužena mše svatá.
Promluva.
Dnešní slavnost nám připomíná, že máme počítat s nebem.
Když se řekne pouť, děti si představí kolotoče. Ale najednou zní zvony, které nás zvou do kostela.
Začíná mše svatá, abychom tam byli s tím, kvůli tomu ta pouť je. To mnozí nevědí.
Panna Maria byla vzata do nebe – to je velký svátek. V Rakousku je to státní svátek, lidé nepracují, svátek se dotýká každého. U nás tomu tak není.
Ale ten den je sváteční, je důvod se radovat.
Dítě adoptivních rodičů neustále opakuje, že nemá peníze, že neví kde bude bydlet. Rodiče mu tvrdí, že přece bude s nimi, ať už nic neříká a je trošku vděčné za tento domov.
A to je nám všem dané. MÁME DOMOV V NEBI, kde Pán Bůh čeká! Nemůžeme to zaplatit, je nám to dáno jako dar.
Křtem jsme se stali Božími dětmi. A máme tam příbytek.
Lidé mají pocit, že křest je pojistka proti peklu. Křest není „repelent“ na odhánění zla.
Křtem jsme dovolili Pánu Bohu, aby nás zachraňoval!!! A je důležité, abychom se na té záchraně podíleli a Jemu pomáhali.
Proto jsme přišli, abychom alespoň trochu projevili vděčnost a přiložili ruku k dílu, že stojíme o spásu, o záchranu, o nebe. Ať nás Pán Bůh zachraňuje každý den, stále. A my ať jsme Mu za to vděčni.
Panna Maria je průvodkyní. Provází Boží lid jako své děti.
Když na kříži Ježíš říká Janovi:“ To je tvá matka“, tak nás všechny odporučuje jí, aby ona pro nás byla Matkou a my pro ni byli dětmi – syny a dcerami.
Toto zasvěcení Panně Marii je jedním z nádherných míst a svátků. Ať jsme takovými hodnými Božími dětmi.
Amen.
Společná modlitba.
Přijď, Pane Ježíši.
Panno Maria Nanebevzatá, oroduj za nás!
