Při listování knihou jsem objevila tuto kdysi založenou básničku. Je jakoby šitá na míru stavu, ve kterém se právě nacházím.
Také se vám to někdy stává?
S E L H Á N Í
Když nemám sílu
zvednout každodenní starost na oltář
a pod Tvým křížem hledat
odpovědi na svá selhání -
v kameny se mění a těžknou
kamínky mých hříchů,
co si dobrovolně skládám do ozdob
a svazuji své hrdlo
šňůrkami svých ne k Tvému ano.
Na kolena sražena Tvou laskavou rukou
vyznávám se z pýchy,
že stačím na všechno sama,
a ve svém sebevědomí
unikám z Tvé dlaně.
V mých slzách jsi přítomen
a konejšíš a zvedáš
a drtíš kamenné hradby na prach,
co lehounce vítr odvane na všechny strany.
Janka Procházková
