
Kratičké zamyšlení P.Vojtěcha.
Vzpomínáte, paní, jaké to bylo dřív? Kostel býval plný lidí. Na Boží Tělo byl plný břízek. A co poutě a procesí....
No jo, kde jsou ty časy! Ta dnešní doba...
A tak vzpomínáme, někdy nadáváme na poměry, jindy se zase strachujeme, jak to půjde dál, když je v kostele stále míň lidí...
Když učedníci po ukřižování Ježíše seděli za zavřenými dveřmi, asi celou dobu nemlčeli. Možná také vzpomínali, jak to bylo krásné když chodili s Pánem po Galileji a Judsku. Jak uzdravoval nemocné, rozmnožoval chléb...
Ale teď? Co jen s námi bude? Co bude dál, když ho ukřižovali? Vypadalo to , že už nic není a nebude, jak bývalo!
A jak se strachovali,
STANUL PÁN MEZI NIMI A ŘEKL JIM: POKOJ VÁM.
On sám vstoupil do jejich strachu, do jejich obav a uzavřenosti. A věci zdánlivě beznadějné proměnil v něco nového a naprosto netušeného.
ŽIVÝ A VZKŘÍŠENÝ KRISTUS MŮŽE PROMĚNIT I TO, CO JE LIDSKY BEZNADĚJNÉ!
( P.Vojtěch Kodet - Hledám tvou tvář )