Není to tak dávno, kdy jsem si přečetla těchto několik slov, která mohou být povzbuzením každému z nás.
Ježíš mě provokuje.
Já se rozčiluji, a ON mi říká: Odpusť!
Já mám strach, a ON mi říká: Měj odvahu!
Já pochybuji, a ON mi říká: Důvěřuj!
Já jsem úzkostlivý, a ON mi říká: Buď klidný!
Já chci být sám, a ON mi říká: Pojď a následuj mě!
Já si dělám plány, a ON mi říká: Vzdej se toho!
Já si opatřuji majetek, a ON mi říká: Opusť to!
Já chci bezpečnost, a ON mi říká: Tu ti neslibuji!
Já chci žít, a ON mi říká: Obětuj svůj život!
Já si myslím, že jsem dobrý, a ON mi říká: To ti nestačí!
Já chci hrát na šéfa, a ON mi říká: Snaž se sloužit!
Já chci rozkazovat, a ON mi říká: Poslouchej!
Já chci všechno pochopit, a ON mi říká: Věř!
Já chci jastnost, a ON mluví v podobenstvích!
Já chci poezii, a ON mluví konkrétně!
Já chci klid, a ON, abych si nedal pokoj!
Já chci násilí, a ON mi mluví o pokoji!
Já sahám po meči, a On mi říká: Schovej ho!
Já myslím na pomstu, a ON mi říká: Nastav druhou tvář!
Já chci pokoj, a ON mi říká: Přinesl jsem meč ducha!
Já chci být větší, a ON mi říká: Buď jako dítě!
Já se chci skrýt, a ON mi říká: Buď světlem!
Já chci první místa, a ON mi říká: Posaď se na poslední!
Ježíši, provokuješ mě, já Tě vždy nechápu.
Tvá slova se mi zdají tvrdá. Jsem v pokušení hledat si jiného Mistra, Který mluví jasněji a méně vyžaduje.
Ale Ty máš slova věčného života. Ke komu půjdu?
