Připomeňme si několika slovy slavnosti, v nichž se nám Bůh na konci této doby daruje.
.
Děti dostaly dárky na Vánoce, my všichni jsme dostali jako dar Božího Syna.
Máme ho přijmout, máme se z něho radovat, máme mít k němu úctu. To je zbožnost.
Ta se má projevovat konáním člověka. To není jen kostel!
Zde se máme povzbuzovat, abychom dokázali žít jako On.
Včera byla slavnost Zjevení Páně, dnešní den - Křest Páně je také zjevením.
Zde se Bůh také dává člověku na začátku své veřejné činnosti. „Ty jsi můj syn…“, promluvila nebesa.
Mudrci šli hledat krále. My se také pohybujeme, cestujeme. I v duchovním životě někam směřujeme, rosteme. Není dobré se zastavit.
Tři králové, když v Jeruzalémě ztratili hvězdu, přestože nikdo nic nevěděl, šli dál, nevzdali cíl.
V životě člověka jsou těžkosti, nemůžeme čekat rovnou cestu. Jsou na ní křižovatky, které nás vedou jinam (kněží v dolech).
Nejsou to naše představy, jsou jiné – Boží. Odvádí jinam. Bůh nás ale vede, věci přicházejí a máme je využít.
Poznání Boží vůle v přítomném okamžiku - máme na cestách jít v Božích stopách.
My jsme se rozhodli.
Jdeme za Králem, za Kristem.
Dnešní slavnost – křest nám připomíná, že jsme byli ponořeni v Krista, k němu patříme, tak ať ho následujeme. Amen.
(P.M.Plíšek)
