Životní příběh velké lásky Aničky z Napajedel skončil 11.9.1941, kdy v 17 letech umírá jako smírná oběť za hřích potratů.
Z knihy Karly Soukupové Úsměv (životopis Aničky), nabízím několik myšlenek:
- Touha dítěte něco velkého dát z lásky Boží Lásce jako spoluvýkupné lidským bratrům a sestrám.
- Ty jsi mi dnes poslal druhé pozvání. Je-li to tvá vůle, abych už k tobě šla, pak si nemohu přát větší štěstí. Ne, nejsem hodna tak velké milosti.
- Buď vůle tvá! Láska je též plná veselosti. Čím více bolesti, tím šťastnější úsměv na tváři, takže ostatní nebudou mít ani tušení, že trpíme. Ponechat se úplně a bezvýhradně lásce, žít tu lásky, umřít z lásky...
- Teď můj jsi, můj!
- Drahý Ježíši, učiň, aby má láska k tobě byla stále větší a nechávala mě docela zapomínat na sebe. Vše, ať bolest nebo radost, dává mi tvá láska. Ať tedy všechno, co jsem a co mám, ti zpívá píseň chvály.
- Miluj Ježíše láskou, která nemá meze...Svět potřebuje tolik obětí! Musíme se naplnit Bohem, abychom mohli druhým ukázat, v čem spočívá pravé štěstí. Bůh je štěstí...
- Nezapomenu, nic na světě nemá cenu, jedině láska...
"Všechno je tak krásné, nechtěla bych s nikým měnit.
Miluji Ježíše, mám Ho tolik ráda..."
