Nechat se Bohem milovat je podstatou našeho křesťanského života. Právě otevřením se lásce Boží začíná proměna našeho života. Pán nás předchází svou láskou a jako první nás hledá a podněcuje nás k tomu, abychom my hledali jeho.
Bůh hledá člověka, aby ho zachránil, aby se ho ujal, aby ho vytrhl z propasti , do které se sám uvrhl. Nehledá ho proto, aby ho ztrestal, ale aby ho přivedl k obrácení.
Skutečné obrácení však znamená dovolit Bohu, aby nás uschopnil žít ve vztahu s ním.
Jenže člověk se před Bohem schovává. Každý z nás někde - Adam v křoví, Jonáš v podpalubí, Zacheus ve větvích stromu. Každý máme svůj úkryt, nějakou masku nebo roli, za kterou se schováváme.
Ježíš dokáže každého z nás najít, když se jen trochu pro to otevřeme.Tak našel Matouše v celnici, slepého u Jericha a dokonce Lazara v hrobě.
Dovede člověka najít i tam, kde už není žádná lidská naděje.
Pán touží po důvěrném vztahu s námi. Je to duchovní žízeň Boha po nás lidech.
Bohu chybí naše dobrovolné odevzdání se, jak on se daroval nám. Je to žízeň po spáse, po sjednocení s každým člověkem v lásce.
A jaká je naše odpověď?
V žalmu 63 se modlíme:" Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země".
Už naše hledání Boha, naše žízeň po Bohu je dar.
Sami si ji nedáme ani nevytvoříme. Je ukryta v našem nitru, často hluboko zasutá povrchními touhami a přáními, starostmi a obavami.
Můžeme se tedy rozhodnout, že se Bohem necháme milovat víc, že se jím necháme hledat a nalézat a sami budeme hledat jeho tvář, že mu dovolíme, aby v nás odkryl žízeň po něm samotném.
( P.V.Kodet )
