Nejsem moc zastáncem přeposílacích prezentací, ale čas od času mi moji kamarádi pošlou i něco pěkného a zajímavého, o co stojí se skutečně rozdělit i s ostatními. A tak mi nedávno přišla jedna stejná prezentace asi od čtyř lidí,což mě vedlo k hlubšímu zamyšlení. Nyní bych se o tuto prezentaci chtěla rozdělit i s vámi.
Dovolila jsem si ji přepsat a doplnit několika vlastními obrázky.Snad to nic neubere na jejím obsahu, který je tak výmluvný pro každý den našeho života.
Jedna stará čínská žena měla dva velké džbány na vodu a nosila je na tyčích uložených na ramenou.
Jeden ze džbánu měl trhlinu, zatím co druhý byl bez chyby a vždy udržel plnou porci vody.
Po dlouhé cestě od řeky k domu staré ženy, jeden ze džbánu byl vždy napůl prázdný. To trvalo celé dva roky a stará žena přinesla domů vždy jen jeden a půl džbánu vody.
Bezchybný džbán byl samozřejmě na svůj výkon velmi hrdý. Ubohý naprasklý džbán se za svou chybu velmi styděl a trápilo jej, že dokázal vykonat jen polovici toho, na co byl určen.
Po dvou letech, která mu připadala jako hrozné selhání, řekl džbán staré ženě:
„Velmi se stydím za svou trhlinu, z niž uniká voda po celou cestu k tvému domu.“ Stará žena se usmála.
„Nevšiml sis, že na tvé straně cesty kvetou květy a na druhé ne?“
Zasela jsem na tvé straně semena, protože jsem o tvé trhlině věděla a ty tím pádem květiny zaléváš pokaždé, když se vracíme domů. Celé dva roky jsem mohla trhat tyto krásné květy a zdobit jimi stůl. Kdybys takový nebyl, tato krása by neexistovala a nezdobila náš dům.
Každý z nás má své chyby, ale ty právě dělají náš život zajímavým a hodnotným.
Měli bychom každého člověka brát takového jaký je a vidět v něm především to dobré.
