V dnešní den každý z nás s kytičkou v ruce spěchá za maminkou, aby jí poděkoval za její lásku, hřejivý pohled, pohlazení.
První dopis mamince - Jaroslav Seifert
Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
přemýšlím: stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.
Přeji Ti dnes v den Tvého svátku
- ve slově Tvého velké T,
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
štěstí - po t se píše ě -
a zdraví - a pak selhává
už nadobro fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
A trhám papír, muchlaje ho
- maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého-
a v odhodlání zoufalém
přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima, mlčky, ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
Také v nebi máme Matku, ke které se rádi utíkáme, kterou prosíme o přímluvu a která nás má ráda.
Okrášlen je svět v této době.
Máj otvírá nám cestu k Tobě.
Ty si to, Panno, zasloužíš.
Vždyť za nás vysíláš své prosby,
ať Bůh nás zbaví ďábla hrozby.
Ty nám vždy v tísni posloužíš.
Mít matku je přec vzácné štěstí.
Matička dětem cestu klestí,
kde obtíže se hromadí.
Když bloudíme snad v cestách žití,
Tvou záštitou jsme stále kryti.
Tvá dlaň nás vlídně pohladí.
Buď nadál při nás, ochraň v tísních!
Vděčnost Ti projevíme v písních.
Po celý máj tu budou znít.
Den po dni z nebeské své říše
můžeš ty zpěvy z chrámu slyšet.