Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávěly.
První vzdychla a řekla: ,,Já se jmenuji
Pokoj. Moje světlo svítí, ale lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír." Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela.
Druhá svíce zablikala a řekla: ,,Já se jmenuji
Víra. Ale jsem přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych dál svítila." Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla.
Potichu a smutně se přihlásila o slovo třetí svíce. ,,Já se jmenuji
Láska. Už nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat." A svíce zablikala naposled.
Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: ,,Ale, ale, proč nesvítíte?" A bylo mu skoro do pláče.
Tu promluvila čtvrtá svíce: ,,Neboj se! Pokud hořím já, můžeme zapálit i ostatní svíce. Já se jmenuji
Naděje." A dítě zapálilo pomocí této svíce znovu ostatní.