Před 31 lety - 16.října 1978 - se Karol Wojtyla stává nástupcem Petrovým.
Služebník Boží
Jan Pavel II. po celou dobu svého pontifikátu věnoval velkou pozornost kněžím.
Zavedl týden modliteb za kněžské posvěcení a kromě jiného jim posílal každým rokem k Zelenému čtvrtku, ke dni ustanovení svátosti kněžství a dni obnovy kněžských závazků, osobní listy, v nichž rozjímal o kněžské spiritualitě a bratrsky kněze povzbuzoval.
V dopisech otevírá své srdce, důvěrně sdílí myšlenky, mluví o svých zkušenostech, povzbuzuje.
Pojednává o mnoha tématech a učí nás dívat se na kněze očima víry, abychom v něm dokázali vidět“ Božího muže“.
Dbal o to, aby si kněží jasně uvědomovali:
- co znamená být knězem
- že kněžství je povolání
- v čem je důstojnost „daru a tajemství“, které jsou vloženy do jejich rukou
- jaký je cíl, pro který byli povoláni
- na jaké těžkosti mohou narazit ve službě bratřím
- jaké jsou morální a duchovní potřeby světa, ve kterém žijí.
Aby si uvědomovali tu „největší lásku“, která je naplnila a má se od nich rozšířit k lidem, s nimiž se na své cestě setkají.
Úzkost Pastýře vyžaduje, aby neutíkali před láskou, kterou k nim má Kristus a zamilovali si tuto vznešenou službu, ke které je Duch povolal.
Vyžaduje se od nich velká míra svatosti.
Rozjímání o povinnosti být svatý nebude pro kněze nikdy dost.
Víme, proč je potřebná.
Víme,v čem spočívá.
Víme, jak ji můžeme získat.
Víme, jak se projevuje.
Známe zdroj: Krista.
Známe prameny: svátosti.
Známe vzor: opět Kristus.
Známe zrcadlo: Marii.
Známe odlesk: svatí.
Jan Pavel II. připomíná kněžím, že jsou dědici obrovské tradice svatosti.
Podle jeho příkladu nechť jsou houževnatí a šťastni z toho, že jsou tím, čím jsou.
Z úvodu ke knize Největší láska – Jan Pavel II. kněžím
( S jednotlivými listy se průběžně seznámíme).
