Krátké zamyšlení nad svým křesťanstvím.
Jak často pouštím Boha do svého života? Kdy Mu dovolím, aby mi pomáhal? Přicházím za Ním nebo o Něho nestojím?
Je naše křesťanství jako šaty, které si oblékneme při určitých slavnostních příležitostech?
Jde o náboženství několika svátků, jako jsou Vánoce a Velikonoce nebo o několik úkonů jako je křest, svatba a pohřeb?
Spokojí se Bůh s křesťanstvím navenek, nejasným a povrchním?
Někdy si lidé říkají křesťané, ale zapomínají na Krista! Nečtou Bibli a modlí se jen tehdy, když by se rádi a co nejrychleji dostali z těžkostí.
Jsou plni energie, pokud jde o jejich věci, ale naprosto neteční k věcem Pána. Někdy si myslí, že dobré skutky, ke kterým se rozhodnou,
nahradí pravou účast srdce.
Jenže Bůh chce člověka vést v jeho každodenním životě.
Každý den máme očekávat Jeho vedení, volat o Jeho pomoc a vyhledávat Jeho přítomnost.
Co jiného je křesťanství, než Ježíš Kristus napodobovaný v našich skutcích a našich slovech?
Živá osoba, kterou milujeme, ctíme a která je přítomna v našich společenských, pracovních i rodinných záležitostech?
Být křesťanem znamená žít jako svědek Krista, všude a vždy. A to i o prázdninách a dovolené.