Co vše se skrývá v tomto slově? Někdo zde nalezne oslavu jara, jiný se těší na tradiční hrkání, malovaná vajíčka nebo pletení pomlásky. Co je ale tím
nejpodstatnějším?
Pán Ježíš dobrovolně vzal na sebe viny celého světa a zemřel za mě i za tebe a tím nás spasil. Proto si nyní toto připomínáme a znovu se Pánu odevzdáváme.
Do tajemství těchto svátků nás uvedou slova Karla Kryla.
.....zvolil jsem si Krista a kříž. Ale kříž není pláč, kříž je úsměv. To není, Pane, proč jsi mě opustil.
Katolíci neslaví Kristovo ukřižování jako svátek bolestný, ale naopak jako radostný, nejradostnější ze všech, protože jde o Zmrtvýchvstání - důkaz, že lze přežít svůj konec....
Květná neděle. Dnes doprovázíme Pána do Jeruzaléma, máváme mu vstříc ratolestmi a prohlašujeme ho za našeho Krále./Mt 21,1-11/
Zelený čtvrtek. Dnes nás církev zve do večerního Jeruzaléma. Nejprve do večeřadla, potom do Getsemanské zahrady.
Otevřme svá srdce, aby nám tato chvíle mluvila o veliké lásce Ježíšově, se kterou nám před svou smrtí dává svůj dar na památku -
Eucharistii - a ustanovuje, aby kněžské ruce nám tento dar pro všechny časy připravovaly.
Dnes je náš chrám Golgotou. Před naším duchovním zrakem je
kříž, znamení naší viny, znamení našeho osvobození.
Kolem tohoto kříže se dnes shromažďujeme, před ním v duchu padáme na tvář.
Pašije, evangelium o umučení Páně to není jen líčení, co udělali lidé Pánu Ježíši kdysi dávno. Je to i o tom, jak se chováš k Pánu Ježíši ty, já, dnešní lidstvo.
Kdo se poznáš v Petrovi, který se k Pánu Ježíši okázale hlásil, když byl populární, módní, ale dnes se zapřísahá, že není jeho učedník?
Kdo se poznáš v Pilátovi, který si myje alibisticky ruce, chce zůstat neutrální?
Kdo patříš do komparsu miliónových zástupů, kterým je vše jedno a jdou, kam vítr fouká?
Pak jsou tu ještě kati, kteří si neopomenou také plivnout a kopnout, když je do koho.
Kdo z nás se najde v Jidášovi, ve Veronice, kdo v Šimonovi Cyrenském, kdo v Janovi, kdo má místo po boku bolestné matky Marie?
Velké drama světa se hraje - a bude se hrát - až do konce věků. Moje úloha v něm může být jen jedna.
Která to je?
Začíná Veliká Noc.
Je to noc Kristova vzkříšení. Je to noc našeho vykoupení. Je to noc našeho omilostnění. Vpravdě blažená, veliká noc!
Vzkříšení nám církev připodobňuje obrazem světla: světíme oheň, velikonoční svíci, zpíváme chvalozpěv na Světlo Kristovo.
Naše vykoupení nám církev zpřítomňuje obrazem křestní vody, kterou dnes žehnáme.
Dnešní liturgie vrcholí v hostině Beránkově, ke které jsme všichni pozváni.
Na celém světě jsou křesťané pospolu, poslouchají slovo Boží a slaví Kristovo Vzkříšení.
Připojme se k nim s vírou, že Ježíšovo vzkříšení je také naše vzkříšení.
Toto je den, který připravil Pán; jásejme a radujme se z něho!
Náš největší svátek je svátkem víry.
Kristův hrob je prázdný. Kristus vstal - a tím zvítězil nad veškerou nenávistí, nad smrtí.
Proto kdo v Něj věří, má jistotu, že jeho potíže a nesnáze, ba ani jeho smrt a hrob nebudou tím posledním v jeho životě, nebudou triumfovat.
Triumfovat bude láska, radost, život.
Velikonoce jsou zmrtvýchvstáním lásky. Kdo tuto víru v Krista zmrtvýchvstalého přijme, tomu vstoupí do života i velikonoční radost.
Ke krásným a prastarým velikonočním zvykům patří i žehnání pokrmů. Přinášíte pečivo, beránka nebo mazanec či vařená vejce.
Doma, až zasednete k svátečnímu stolu, po společné modlitbě rozdělíte na tolik dílů vajíčko a mazanec, kolik je členů rodiny - je to symbol vaší rodinné pospolitosti a jednoty, vzájemné lásky.
(Ladislav Simajchl - Cestou do Emauz)
