Svatý František se narodil někdy mezi léty 1181 a 1182 v Assisi. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka pocházela z Francie. Při křtu dostal jméno Giovanni, ale otec toto jméno později změnil na Francesco.
V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem.
V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu.
V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí.
Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem, putoval po kraji, pomáhal chudým, rozdával svůj majetek, až otci došla trpělivost a vydědil ho.
František dále opravoval kostely v Porziuncule a pomáhal malomocným. Hlásal absolutní chudobu a úplné odevzdání do vůle Boží.
Je pochopitelné, že hlásání absolutní chudoby nebylo ani v té době nikterak populární a lidé se zrovna na jeho kázání nehrnuli. Odtud pochází známá legenda, že když nenalezl posluchače mezi lidmi odešel do lesa a kázal lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala.
Přesto se okolo něj shromáždili první žáci. V roce 1209 František sepsal jednoduchá řeholní pravidla a vydal se do Říma k papeži Inocencovi III.
Ten zprvu jejich schválení odmítl, ale posléze je přece schválil a tak umožnil vznik Řádu menších bratří. Doplněnou řeholi pak potvrdil papež Honorius III.
Nicméně postupně jeho příznivců a následovníků přibývalo.
V roce 1212 projevila zájem o následování Františka první žena,
Klára.
František nejdříve poslal Kláru do benediktýnského kláštera, teprve později se rozhodl společně s ní založit Řád svaté Kláry (Ordo Sanctae Clarae, u nás známé jako Klarisky nebo Řád chudých paní). Členkou tohoto řádu byla svatá Anežka Česká.
Jeho fyzický stav se však neustále zhoršoval. Podle legendy se 17. září 1224 na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Na sklonku života i oslepl.
Zemřel 3. října 1226 v Porciunkuli, v chatrči na zemi přikryt vypůjčeným pláštěm.
....Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu,
která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá.....
Úryvek z
Písně tvorstva, kterou napsal František k oslavě Boha.
Málo známým dědictvím po svatém Františkovi je vánoční zvyk stavění betlémů.
On byl totiž patrně první, který v roce 1223 v Grecciu na vánoce zinscenoval scénu narození Páně v chlévě s živými zvířaty.
Je pohřben v Bazilice sv. Františka z Assisi.
Je patronem Itálie, ekologie, vlčat, Katolické akce, Filipín.
Byl svatořečen 16. července 1228 Řehořem IX.
