Po celý rok slavíme řadu slavností Panny Marie. Většina z nich se dotýká událostí z jejího života a jsou jakýmsi putováním v pozemských stopách Mariných. Jsou skutečností, které je možné a přímo nutné vztahovat na náš denní život, jsou nám světlem do našeho putování.
V dnešní sváteční den si připomeňme verše francouzského básníka Michela Quoista, které citlivě přeložil Václav Renč.
"To nejkrásnější, co jsem vymyslel, praví Ježíš, je má Matka.
Chyběla mi maminka, a tak jsem si ji stvořil.
Stvořil jsem si matku dřív, než ona utvořila mne. Bylo to tak jistější.
Nyní jsem opravdu člověk, jako všichni lidé.
Nemám vám co závidět, neboť i já mám maminku. Skutečnou.
To mi chybělo.
Má Matka se jmenuje Maria.
Její duše je čistá a plná milosti.
V jejím těle sídlí takový jas, že na zemi jsem se na ni nemohl vynadívat,
doposlouchat se jí, doobdivovat.
Krásná je má Matka.
Tak krásná, že i když jsem opustil nádheru nebes, u ní jsem se cítil dobře, u ní jsem byl doma.
Vím, - vždyť jsem Boží Syn, - Co je to být nesen anděly,
ale maminčině náručí se to nevyrovná, věřte mi.
Od chvíle, co jsem znovu vystoupil k Otci, chyběla mi.
A já jsem chyběl jí.
Proto přišla za mnou. S celou svou duší. S celým svým tělem.
Nemohl jsem jinak. Muselo to tak být. Bylo to tak správné.
Prsty, které se dotýkaly Syna Boží, nemohly znehybnět.
Oči, které hleděly na Syna Božího, nemohly oslepnout.
Rty, které mne líbaly, nemohly se rozpadnout.
A mimo to, udělal jsem to i pro vás, lidi, své bratry.
Abyste měli také maminku v nebesích. Skutečnou.
S tělem i duší. Mou maminku.
Ona je se mnou od okamžiku své smrti.
Využívejte toho tedy, lidští bratří!
V nebesích máte Matku, která vás sleduje svýma očima.
V nebesích máte matku, který vás miluje zplna srdce.
Mělo by vás napadnout, že já své mamince nemohu nic odmítnout.
Je to má maminka. S tělem i s duší.
Jeden s druhým jsme navěky spolu. Matka a Syn.
Navěky: Matka a Syn."
" Je to nejlíbeznější kázání k svátku Nanebevzetí Panny Marie, co znám "tvrdí P.Ladislav Simajchl.
