Před pár dny jsem prožívala těžkosti a připadalo mi vše těžké a zbytečné. Chtěla jsem utéct od všeho, co dělám. Druhý den jsem však našla jeden příběh, který pro mě byl povzbuzením a proto se o něj chci s Vámi podělit .
Elipandus byl synem bohatých rodičů. Měl všechno,ale jeho touhu po pravdě a pokoji utišila teprve víra v Ježíše Krista.
Rozdal veškerý majetek chudým a odešel do pouště. Tvrdý poustevnický život mu dodal moudrosti a zralosti. Jednoho dne k němu zabloudil kočovník s velbloudem.
Elipandus ho přátelsky přijal. Cizinec tím byl tak dojat, že Elipandovi povyprávěl celý svůj dosavadní život.Elipandus jen tiše naslouchal, nakonec cizince objal a dal mu požehnání. Kočovník odešel a všude o tom vyprávěl. Brzy začali přicházet lidé ze všech stran se svými obavami, utrpením a hříchy. Elipandus je laskavě vyslechl, aniž by je káral, soudil, nebo jim dával vtíravé otázky. Když ho lidé opouštěli, cítili se jako znovuzrozeni. A tak to šlo po celá léta.
Jednou však Elipanda přepadly pochybnosti: " Nebyl jsem k těm lidem příliš dobrý? Neměl jsem být přísnější?" Nakonec byl přesvědčen, že dělal všechno špatně. Utekl do pouště a únavou usnul. Ve snu viděl vinný kmen s nádhernými hrozny - to vše uprostřed pouště. Ze všech stran přicházeli poutníci, brali si ze šťavnatých plodů a s radostí a vděčností v srdci pak putovali dál.
Elipandovi se zdálo, že slyší hlas: "Ty jsi ten vinný kmen! Vrať se ke své jeskyni a rozdávej dál svou dobrotu. Tak budeš obrazem svého Mistra, který řekl: "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já Vás občerstvím!"A tak se Elipandus hned radostně vrátil. Před jeskyní už čekala spousta lidí na jeho laskavé naslouchání.
S Ježíšem - pravým vinným kmenem, se setkáváme mnoha způsoby. Nejvíce se nám dává v eucharistii. Odcházíme i my "s radostí a vděčností v srdci", jako ti poutníci v příběhu?