Při pouti do Říma v únoru letošního roku jsme se zúčastnili Audience se Svatým otcem. Atmosféra v audienční síni byla neopakovatelná. Pokřiky či písně v různých jazycích se nesly celou halou. Bouřlivý jásot provázel i příchod Benedikta XVI.
Jeho promluva se zabývala mnichem, kterého právě dnes - 30.března - oslavujeme. Není zas až tak moc známý (alespoň pro někoho), tak stručně o něm několik slov.
Jmenuje se
Jan Klimak. Jméno získal podle svého díla Nebeský žebřík, kde ve 30ti kapitolách popisuje lidský život jako žebřík vedoucí k Bohu.
Svatý Jan žil v letech 579 - 649. Jako dvacetiletý si zvolil život poustevníka a pobýval na úpatí Sinaje.
Samota mu však nebránila při setkávání s lidmi, kteří toužili po duchovním vedení.
Po 40 letech se vrací do kláštera a stává se představeným kláštera sv.Kateřiny na Sinaji, kde později i umírá.
A nyní z promluvy o.Benedikta:
......podle sv. Jana je naše cesta k Bohu rozdělena do tří nejdůležitějších etap.
Ta první spočívá v tom, že se dostaneme do stavu duchovního dětství - zde převažuje nevinnost, čistota, pokora, půst.
Ve druhé pak následuje duchovní boj proti vášním.
Každá je spojována s ctností. Všichni, kdož se do boje pustí, musí přijmout oheň Ducha svatého.
Jen jeho síla vede k vítězství.
A třetím krokem je křesťanská dokonalost, která probíhá ve stupních.
Je nejvyšším stavem duchovního života, který zakoušejí ti, kdož jsou "čistí".
Jednoduchost spočívá v rozlišování (pokora). Jde o to, probudit v duši člověka cit srdce.
Sledováním svého svědomí dojdeme do stavu ticha a vnitřního pokoje, kde
modlitba tělesná (pozice těla) a modlitba srdce (spontánní), je vedena vnitřní citlivostí.
Je modlitbou Ježíšovou, která spočívá v opakování slov
(říkej slovo Ježíš jako když dýcháš).
Poslední etapou je spojení, kdy láska lidského srdce může být přeorientována na Boha.
Láska je ve spojení s nadějí. Naděje je síla lásky, brána lásky. Na naději jsou vázány naše síly i pády.
Bůh říká: "Já stojím na vrcholu tohoto schodiště. "
Teď zůstávají....víra, naděje a láska....a největší je láska."
Co nám Jan Klimak, který žil sám v klášteře může dnes říct?
Náš život vyplývá ze křtu a tzn. žít ze křtu s Kristem.
Důležité je, že vrcholem na začátku je víra, naděje a láska. Jsou to ctnosti, kterými se začíná. A začátek je i konec.
Je důležité svěřit se slovu Božímu , mít duchovní pokoru, abychom měli vnímavé srdce otevřené Bohu.
Ale pouze naděje nás uschopňuje žít lásku. V ní se skrývá tajemství modlitby, osobní to poznání Krista.
Dělejme tedy každý den krůčky ke své dokonalosti, k jednoduché modlitbě, která se dotýká Ježíše, jeho dobroty a lásky.....
Z italštiny přeložil: P.Jindřich Čoupek