V sobotu jsem měla možnost zúčastnit se duchovní obnovy na téma Eucharistie – pramen síly pro každý den.
Velice mě oslovil příběh, který vyprávěl přednášející P. Adam Rucki:
Sloužil jsem zádušní mši sv. za mladé děvče, které bylo sluníčkem pro svoji rodinu. Když přicházela její maminka k přijímání, slzy jí tekly po tváři. Všechno se ve mně vzbouřilo a já jsem říkal: „Bože, ty nevíš jaké to je být matkou a přijít o dítě, ty neznáš tu bolest." V tu chvíli jsem slyšel vnitřní hlas: „Vím, jaké to je, v Eucharistii přicházím do jejího srdce, beru na sebe její bolest, utrpení." Kéž bychom si více uvědomovali, že v Eucharistii je opravdu sám Bůh. Je to ten největší dar, jaký nám mohl Bůh dát. Přichází do našich srdcí, bere na sebe naše slabosti, utrpení, stává se naší sílou, uzdravuje nás.
Když byli u jídla, vzal Ježíš chléb, pronesl požehnání, lámal ho a dával svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo." Potom vzal kalich, pronesl díkůvzdání, podal jim ho a řekl: „Pijte z něho všichni. Neboť toto je má krev, krev smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí na odpuštění hříchů." Mt 26,26-28