Nabízíme k přečtení List moderátora FATYMu ke Svátku Svaté Rodiny...
Bratři a sestry,
svátek Svaté Rodiny nám napovídá, že život našich rodin se má utvářet po vzoru Svaté Rodiny nazaretské. Někdy si to tak představujeme, že to byla v Nazaretě idylka, jak si tam Svatá Rodina žila. Na jednu stranu ano, na druhou ne. Jistě měli mezi sebou ideální vztahy nesené láskou, v rodině byl pokoj a radost z Boží blízkosti. Ale rozhodně to nebyla idylka, když vnější okolnosti stály jakoby proti nim. Vždyť jenom třeba útěk před králem Herodem a jeho vojáky, kteří chtěli Ježíška zabít, nebo roky v cizí zemi v Egyptě, kde žili jako přistěhovalci – to určitě nebylo ničím, co bychom mohli nazvat idylkou. A přece právě v těchto vnějších, často nepříznivých okolnostech, se život Svaté Rodiny utvářel a oni si nenechali vzít Boží pokoj a pěkné vztahy, které mezi sebou měli. Je třeba brát v úvahu, že si nenechali pokazit naději zakotvenou ve vědomí, že Bůh má vše pevně v rukou a nikdy nezapomene na své věrné, i když dopustí, že musí procházet náročnými zkouškami. Ty zkoušky totiž nejsou o tom, že by se něco Pánu Bohu vymklo z rukou, nebo že by dost dobře nevěděl, jak to na člověka a na rodinu může doléhat. Naopak, zkoušky, které Pán Bůh dopouští, jsou dány tak, abychom se mohli osvědčit. Je to Bůh, kdo předem stanovuje hranice zkoušek, aby nebyly nad naše síly. Pokušitel nám sice někdy namlouvá, že už to Pán Bůh přehnal, když na nás něco nechal dopadnout. Ve skutečnosti jsou zkoušky příležitostí osvědčit se jako ti, kdo jsou Pánu Bohu věrní, a to i za nelehkých okolností. Jsou to totiž záležitosti nejen naše, ale i záležitosti Boží, kdy i my máme zažívat, že platí „Bůh své bitvy neprohrává“ – ano, právě tak nazval svou knihu životních vzpomínek P. Vojtěch Kodet.
Jsme v době, která je z různých hledisek mimořádně náročná. Mnohé jistoty se zachvěly a doléhá to zvlášť na rodiny velmi citlivě. Setkávám se s tím, jak na některé rodiny těžce dopadají důsledky zvýšených záloh za elektřinu, vodu a plyn, zdražování nejzákladnějších potravin a mnohé další. To jsou ty naše vnější okolnosti, ty zkoušky, které by jistě nepřišly, kdyby je nedopustil Pán Bůh. Není však na místě vyčítat Mu, že to dopustil, i zde totiž platí, že když Bůh něco dopouští, tak je to proto, že je šance, aby z toho vzešlo větší dobro, a to i v případě, že to zatím nejsme schopni vidět a pochopit. Co může být tím větším dobrem pro nás? Kromě jiného například možnost osvědčit se i v těchto zkouškách. Jak? Určitě ne vše jen pasivně přijmout. Právě pro tyto chvíle nás může povzbudit rada Tomáše Kempenského „Co nemůžeme změnit, to musíme trpělivě nést.“ Nejprve tedy co se dá poctivými cestami změnit a ovlivnit, to změnit máme. Jak ale trpělivě nést to, co změnit nejde? Jedině s pomocí Boží. Právě doby krizí a náročných zkoušek jsou větším pozváním, abychom se obraceli k Pánu Bohu. Ani ne v duchu „Pane Bože, změň to…“, ale „Pane Bože, dej mi sílu to zvládnout a pomoz mi vidět, jaké je Tvé řešení.“
Vnější podmínky vůbec nemohou být výmluvou, proč by v našich rodinách nemohla být atmosféra podobná atmosféře ve Svaté Rodině – pokoj, radost, láska… A tak se v tomto duchu obracejme pohledem ke Svaté Rodině nejen jako ke vzoru našeho jednání, ale vyprošujme si u ní účinnou pomoc a přímluvu pro naše rodiny v těchto nelehkých časech.
P. Marek Dunda
