Postní doba vrcholí. Jak je to s naším setkáním s Ježíšem ve svátosti smíření?
Mnohdy slyšíme i otázku:
" Má zpověď nějaký smysl, když ti , kteří k ní chodí, jsou pořád stejní?"
....Jestli má smysl svátost smíření, neurčuje člověk, ale Bůh.
A jestli ten člověk je celý život stejný, tak není chyba na Bohu, ale na něm.
Růst může být neznatelný, okem nepostřehnutelný, ale každý ví, že duch. věci - jako všechno důležité a podstatné - nerostou překotně, ale pomalu.
Překotné může být obrácení, konverze, zážitky, zkušenosti, ale to podstatné co se v nás mění, roste pomalu jako květina, jako strom, jako vše, co má mít nějaké trvání.
Bůh dává milost a nesmírně záleží na tom, jak s ní
člověk umí hospodařit, jak se nechává touto milostí
proměňovat, s jakou upřímností přichází ke svátosti
smíření, s jakou věrností uskutečňuje zásady duch.
života - to záleží na každém jednotlivci.
Jsou lidé, kteří se léta nemění i když chodí ke zpovědi. Jsou lidé, kteří se před očima zduchovňují a proměňují k podobě Kristově.
Tady máme každý z nás možnost. Nikoho z nás Bůh neustanovil k tomu, abychom posuzovali druhé, jak rostou.
Jde o to, abych já na sobě zažíval tu obrovskou milost
očisty, proměny, osvobození a uzdravení, kterou Pán
v každé svátosti smíření každému jednotlivci nabízí....(P.Vojtěch Kodet)
