Možná si občas připadáte naprosto vyčerpání jako já.
Ptáte se, kde brat sílu k řešení všech svých problémů.
Když jsem byla minulý týden na mši svaté, zaujalo mě s jakou láskou a úctou kněz proměňoval tělo a krev Páně. Přijímání nám podal pod obojí. Na závěr mše sv. řekl slova, která mě hluboce zasáhla:
„Nikdo z vás neodchází sám. Přijali jste tělo a krev Pána Ježíše. On je vaší silou."
Kolik pravdy je v těchto slovech, na kterou tak často zapomínám. Prosme Pána Boha, aby nám dal poznat svoji přítomnost v Eucharistii a tím i v nás samotných.
Potom, už si nebudeme připadat vyčerpáni, nebudeme se ptát, kde brát sílu. Vědomí, že Bůh je v našich srdcích nám pomůže překonat všechny těžkosti v našem životě.
Já osobně když mám nějaký problém, tak spíš od Boha utíkám, mám tendenci se před Ním schovávat. Říkám si, že teď nemůžu, že nejsem hodna toho jít k přijímání… Jsou to myšlenky, které mě uvádějí do zmatků, do větší nejistoty.
Možná i vy máte někdy stejné pocity.
Těsně před přijímáním se modlíme:
"Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena." Nečekejme, až budeme dokonalí, ale s pokorou přiznejme, že jsme slabí. A s jistotou, že nás Bůh miluje
takové jací jsme, se vrhněme do Boží náruče a čerpejme milosti pramenící z Eucharistie.