Krátké zamyšlení k evangeliu - čtvrtek, druhého postního týdne.
....Neposlouchají Mojžíše...
My jsme slyšeli v evangeliu:“To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“
Nakolik člověk poslouchá nebo neposlouchá.
Přijde mi to jako když lidé řeknou – a dost často – že si to s Pánem Bohem vyřídí, že k tomu nepotřebují faráře a kostel, protože si to s Pánem Bohem vyřídí sami.
Říkám, aby si to Pán Bůh nevyřídil s námi!
NEPOSLOUCHALI JSME BOŽÍHO SYNA, dělali jsme, co jsme chtěli.
...Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají...
Boháč hoduje, jak se jmenuje – beze jména.
Chudák- nula- má jméno Lazar. Ten chudák je před Bohem se jménem.
My také máme jméno. To často vyjadřovalo člověka, charakteristiku. Máme krásné jméno. Ale důležité je, jestli pro nás je člověk ten, který má také jméno. Že to není ten, kdo otravuje, potížista. Ten člověk má jméno.
Je zvláštní, že boháč v pekle je stále stejný, je ve stavu své odloučenosti a bolesti, a přesto se chová jako pán. Tak řekni, ať přijde, ať mi poslouží.
Proč by to dělal? Tak si tam dojdi! Ty to chceš! Proč by měl dělat poskoka, otroka.
To jako neumíš myslet jinak? Ty ses nezměnil?
JAK DLOUHO ČLOVĚK POTŘEBUJE, ABY MĚL JINÉ SMÝŠLENÍ?
KOLIK ČASU POTŘEBUJE, ABY SE ZMĚNIL? ABY TO VIDĚL JINAK!
Včera jsem připomínal, že Josef byl svatý ve svém postoji sloužícího.
Ne posluhovače, ale sloužícího. Ten kdo slouží rád. Kdo chrání, kdo se stará, kdo pomáhá, kdo se obětuje, kdo slouží. V tom je svatý, velký, spravedlivý před Bohem tj. starozákonní pojem pro svatost – muž spravedlivý.
...Já jsem dopadl špatně, tak ať ti moji bratři alespoň dopadnou dobře...
A to je otázka i pro nás.
A tak co my? Co my s tím budeme dělat? Co potřebujeme k tomu, abychom činili pokání?
To, že si to s Pánem Bohem vyřešíme sami, nevidím jako velkou úspěšnost, když máme poslouchat jeho Syna.
Čekat na zázraky? Ty už byly! Tak co budeme dělat?
TY SKUTKY LÁSKY PROSTĚ V NAŠEM ŽIVOTĚ NEMAJÍ CHYBĚT!
A lhostejnost u boháče, že nevidí pod stolem Lazara – to jsou věci, které mají před Bohem velkou hodnotu. Skutek lásky k člověku.
Neudělal tam žádné zlo, nikoho nezabil, užíval si svého majetku.
Kolik máme my příležitostí třeba za rok pomoci skutečně potřebným. A dnes já si nevzpomínám, že by mě oslovil nějaký chudák a chtěl chleba. Všichni chtěli prachy.
Setkat se skutečně s bídou, dnes tam kde je člověk jak Lazar, musíme hledat příležitost a umět ji využít.
Zásilka pohledů od postižených dětí nebo nyní v postní době – Postní pokladničky pro léčbu nemocných dětí. Člověk ví, že to jsou ti velcí v Božích očích.
Umět proto něco nabídnout, něco dát.
Abychom tak nějak vnímali, že jsme sloužili.
Abychom nebyli jenom páni, kteří užívali svého majetku.
Tak ať máme pro to citlivé srdce a vnímavé oči, které vidí.
A co máme dělat?
Tak poslouchejte Božího Syna!
My už máme nejen Mojžíše, toho měli ti starozákonní. My máme evangelium, a to je zase jakoby víc. To je obohacení.
„TAK POSLOUCHEJTE MÉHO SYNA, KTERÉHO JÁ MÁM RÁD,“ říká nebeský Otec.
Tak ať platí, že jsme ho poslouchali a neříkali: „Já si to vyřídím sám.“
Amen.
( PMP )
