Je vskutku požehnaná doba.
Křesťané a lidé dobré vůle hledají radost a pokoj ve svém srdci, aby se tak připravili na příchod velikého Krále v neuvěřitelné chudobě Betléma.
Tato doba očekávání a naděje dává příležitost zamyslet se nejen nad tajemstvím vánočního poselství , ale i nad smyslem našeho života.
Pro náš duchovní růst je základem náš vnitřní řád, založený na modlitbě, rozjímání tzn. na soustředění myšlenek k Bohu a na vědomém prožívání života s Ním.
Advent je tedy dobou očekávání. Očekávat, připravovat se, těšit se , toužit - to nejsou postoje vlastní dnešnímu člověku.
Ve všech oblastech se člověk snaží dosáhout všeho a pokud možno ihned! Bez přípravy na přijetí, bez vystupování k cíli.
At je tedy advent skutečně adventem - tedy očekáváním, touhou, přípravou.
ZDVIHNĚTE BRÁNY SVE KLENBY, ZVYŠTE SE PRASTARÉ VCHODY, AŤ VEJDE KRÁL SLÁVY.
KDO JE TEN KRÁL SLÁVY?
SILNÝ A MOCNÝ HOSPODIN, HOSPODIN UDATNÝ V BOJI. (Žalm 24,7a 8 ).
Dveře vyjadřují něco symbolického. Jsou otevřené nebo zavřené, rozdělují nebo spojují. Otevřené dveře jsou symbolem "naděje". Je tu Někdo, kdo mě očekává, má o mne zájem a má pro mne čas.
Otevřte brány! Chce vejít Král králů. To je adventní poselství.
Až tedy budeme postupně rozsvěcovat svíčky na adventním věnci, nezapomeňme, že
Bůh stojí přede dveřmi našeho života a vybízí:
" Otevři! Rád bych vkročil do Tvého žïvota, do tvých starostí i trápení všedního dne. Chtěl bych být stále s tebou. Být Tvým pomocníkem a Zachráncem. "Otevři mu dveře a nech jej vejít do svého srdce.