2. prosince má svátek svatá Bibiána. Byla dcerou římského prefekta Flaviána, který se ujímal katolíků a posiloval je ve víře. Proto mu za císaře Juliána odpadlíka byl vypálen na čelo znak otroka a byl poslán do vyhnanství, kde pro útrapy zemřel. Bibiána měla mladší sestru Demetrii. Oba jejich rodiče zemřeli jako mučedníci.
Majetek jim sebrali. Bibiána a Demetrie zůstaly samy bez přístřeší. Žily z almužny. Po smrti rodičů si soudce brzy vzpomněl na prefektovy dcery. Demetrie byla větší dítě, Bibiána dospívala v pěkné děvče. Povzbuzovaly se, že musí být hodny svých rodičů. Soudce si je dal předvolat. Jako jejich rodiče je nutil k odpadu. Sliboval - nepochodil, potom hrozby - také ne. Ukazoval jim mučidla, skřipce, biče, mučící kolo. Děvčata se spolu modlila. Nastalo bičování, které Demetrie nepřežila. Odevzdala svou čistou duši Pánu.
Bibiánu dal soudce ošetřit, aby se zotavila. Potom ji svěřil zkažené a spustlé ženě, aby ji svedla k nemravnosti. Bibiána si zacpávala uši, při obrazech zavírala oči. Neustále se modlila. Odolala. Zlá žena ztratila trpělivost. Soudce zuřil. Poručil ji přivázat ke sloupu a nechal zbičovat jako posledního otroka. Použili biče s háčky a kuličkami. Okoupána ve své krvi, odevzdala svou čistou duši Pánu.
Autorka textů, z kterých jsem čerpal píše: "I v našich rodinách by bylo víc Bibián, kdyby měli vzor ve svých rodičích. Proč našim děvčatům nevadí pohan, jinověrec nebo rozvedený? Nevinnost se ztratila, víra zmizela."
Amen.
