Díky Bohu nám i tentokrát covidová situace umožnila jet s jeníkovskými dětmi na podzimní prázdniny do Štítar, kde je pravidelně trávíme. Pobyt byl především určen pro ty, kdo se chystají na biřmování. Ale jely i mladší děti, které si program dokázaly užít taky.
Tam i zpět se jelo autem. Po příjezdu nas přivítali večeří a šlo se spát. V pátek s hrály hry a podobné věci. Natáčely se reklamy, jedna na zbožnou věc a jedna na cokoliv. Natáčení i následné večerní promítání výtvorů bylo zábavné. Vyrábění svícnů bylo také bez pochyb zajímavé. Roznášeli jsme zpravodaj. Byla i mše svatá a povídání s otcem Markem.
V sobotu se do oběda hrály hry (karetní), taky jsme si nachystali ve skupinkách detektivku pro ostatní, kde jsme se namaskovali a zahráli, co se stalo a ostatní hádali, proč se to stalo. Po obědě se jelo na pouť do Senetářova. Cesta byla hrozně dlouhá a,, núdná“. Ale přeci jen to stálo za to,, utrpení.“ Mše sv. byla pěkná. Dozvěděli jsme se zajímavosti o místním kostele a bylo zasvěcení sv. Josefovi - Laura a Kačka, které se chystají na biřmování, přečetli modlitbu před sochou sv. Josefa. Po příjezdu zpět na faru jsme si dali buřt a šlo se na stezku odvahy. Byla tma a tak jsme využili svícny, které jsme si v pátek vyrobili. Vedoucí Jarda mel lucernu s princeznou (tu jsem u vyrobil já). Nejprve byla modlitba na hřbitově za zemřelé. Potom jsme šli na nedalekou polní cestu na stezku odvahy. Mělo se dojít k potmě a každý sám k Jardovi, který byl o něco dál na polní cestě. Jenomže to by nebyl Jarda aby nevymyslel něco nekalého. Svou lampičku nechal uprostřed cesty a zalezl se někam schovat. BAF!!!! vykřikl Jarda. Všichni se lekli.
V neděli už se jen balilo a uklízelo a po mši sv. jelo zpět.
Vojta
